To Raptor. Jak jsem již naznačil, v praxi jsme stříleli jen z podkřídlovách kontejnerů, tedy dopředu. Kontejnery měly režim střelby 0° ( hlavně v ose letounu), FIX (hlavně stále vychýleny na max. úhel), PROGRAM (při střelbě se hlavně postupně skláněly, při střelbě dozadu postupně vykláněly).

Při zavěšení 4xSPPU, z toho pod trupem dozadu v režimu 0°střílely jen podkřídlové, podtrupové byly zablokované. Střílelo se pod úhlem na bodové cíle, zaměřovalo se jako při střelbě pevnými kanóny, používala se velká spoušť na řídící páce (stejná jako pro odhoz pum, střelbu řízenými protizemními a neřízenými střelami).

Střelba v režimu FIX se používala při střelbě na dlouhé pozemní cíle z horizontu z výšky min. 300 metrů. Po  zaměření začátku cíle se stiskla spoušť a po krátké prodlevě začaly střílet podkřídlové kanony. Spoušť se stále držela a po přeletu začátku cíle začaly střílet kanony dozadu. Spoušť se musela držet až do dostřílení podtrupových kanónů. Cíl tak byl pokryt střelbou 4 SPPU, celkem max. 1040 nábojů na délce asi 170 metrů při rychlosti 600 km za hodinu.

Střelba v režimu PROG. se používala z horizontu na bodové cíle. Po zaměření cíle se stiskla spoušt, s malou prodlevou  začaly střílet kanony dopředu, v závislosti na rychlosti potom přestaly střílet a po přeletu cíle začaly střílet kanony dozadu.Spoušť se držela celou dobu střelby. 260 nábojů stačilo na dávku v délce asi 5 sec. takže kanony při menší rychlosti dostřílely všechny náboje při větší  ne. Tato střelba byla velice přesná, přesnější než z pevných kanonů pod úhlem.

Všechny předpisy, které byly vydány armádou po roce 1945 jsou uloženy ve Vojenském správním archivu v Olomouci.Tento archiv ale není veřejně přístupný. Přes ústřednu v Olomouci (973 401 111) si nechte spojit paní Lichovníkovou a domluvte se na možnosti návštěvy a studia předpisů. Předpisy  vydané do roku 1990 jsou všechny odtajněny. Letounu Su-25K se týká předpis Let-3-48/2 (starší verze do trupovek 60xx), Let 51-45 (novější verze), Let 3-38 (UBK). Na Su-22 už si to nepamatuju.

To Raptor.Pokusím se odpovědět, ale bez předpisu v ruce je to těžké.Pokud si dobře pamatuju, na Su-22M4 se podvěšovaly pod trup SPPU  pro střelbu dopředu nebo dozadu, na vnější křídlové jen pro střelbu dopředu. Při podvěšení PN to znamenalo, že příslušný podvěs SPPU vypadl (při podvěšení PN pod trup to znamenalo, že byla možná střelba jen dopředu, při podvěšení PN pod křídla byla možná střelba dopředu nebo dozadu). V praxi jsme stříleli jen ze dvou SPPU pod křídly v režimu 0°, FIX a automat.

Podvěšení SPS-141MVGE nemělo logicky na podvěšení SPPU vliv, protože ten se zavěšoval jen na levý vnitřní závěsník. Na druhé straně zavěšený blok UB-23M nebyl váhovou konpenzací (rozdíl vah byl skoro 500 kg), ale aerodynamickou kompenzací. Z předchozí odpovědi fofona je už známo, že raketomet se zavěšoval prázdný. Pokud nebyly zavěšeny SPPU nebo řízené protizemní střely, teoreticky ho bylo možno nabít a použít, ale tím si nejsem jist, nikdy se o tom neuvažovalo.

Ještě bych chtěl opravit poznámku fofona k zavěšení SPS-141. Tento kontejner nebylo možno za letu odhodit žádným způsobem, ani bojovým tlačítkem, ani žádným způsobem nouzového odhozu (byly tři způsoby nouzového odhozu). Byl na závěsník pevně přišroubován.

Opět zdůrazňuji, že současné podvěšení, let a použití řízených protizemních střel všech typů, kontejnerů SPPU a neřízených raket všech typů nebylo možné z důvodu omezení systému ovládání výzbroje.

Za nevhodné poznámky se omlouvám.