Dan: no, a právě proto jsem to napsal.

Našel jsem fotku sedáku z Bf-109G pro porovnání tloušťky jejích hran s brasinovým dílem.

 

Postřeh k deklům motoru - jejich dosedací hrany jsou rovné, mají se ale nasadit na středovou konzoli, která je do oblouku. To mělo za důsledek, že se mi vytvořila v zadní části mezi dekly a konzolí mezera.

Motor mám skoro hotový. Dolepovat jednotlivé výfokové roury je fakt "zábava". Na špalku je pro jistotu vždy jedna náhradní, ale nebylo jí třeba. Z pinzety mi neodlétla ani jedna, takže výkřiky typu "svině klouzavý" se kupodivu nekonaly. Horší je roury usadit do oválných vybrání v těle motoru, ne u každé se mi to povedlo, teda spíš skoro u všech se mi to nepovedlo. Horní krycí plech na levé straně se má na konci stočit do oblouku (netuším, jestli toho lze vůbec docílit), přičemž v leptu od modelu "profipack" se ohýbá v ostrém úhlu. S ohledem na geometrii je nejdůležitější usadit celou sestavu motoru do trupu přesně uprostřed. Může to být problém, protože motorová přepážka je menší. Správnou vzdálenost přepážky od přídě si hlídejte přes otvory pro vypadávání nábojnic v plastovém dílu centroplánu, kterými musí být vidět otvory v rezinovém dílu. 

Na doplnění Jardova komentáře k brassinovému motorovému setu:

- spojovací prvek mezi motorem a přepážkou kryjící hlaveň kanonu bude lepší nalepit do těla motoru a ne do přepážky jak ukazuje návod, protože otvor v přepážce je hlubší a není proto jasné, v jaké délce se má prvek usadit;

- šnek sání na levé straně motoru se mi bohužel podařilo přilepit nakřivo. Jeho čtvercový usazovací trn do vymezeného otvoru v motoru snad pasuje "na krev", ale to se mi nepodařilo poznat dřív než jsem nasadil levé rameno motorového lože, které je tím pádem vykřivené. Jarda postupoval moudřeji - usazovací čtverec odříznul a šnek mu tam i s ložem sedl perfektně;

- u některých, zejména drobných, dílů se mi nedařilo přesně určit, kde díl odříznout od nálitku;

- velké opatrnosti i přesnosti práce je třeba vynaložit na odstranění nálitků trupových zbraní tak, aby zbraně sedly na svá místa vůči sobě přesně;

- pro jistější usazení sestavy motoru jsem z přídě modelu odříznul horní půloblouk.

Ty jo, dobrý! Jak za starých časů!

brassin kokpit a zástavba motoru…aneb jak nepochopení záměru výrobce vede k frustracím:

- první, co mě při pohledu na díly kokpitu praštilo do oka, byl sedák, mimochodem nejviditelnější místo v kokpitu a on je kupodivu tlustší než ten z plastu, navíc mi přijde, že není pravoúhlý, a je také jiného rozměru než ten z plastu. Zeslabit? Ano, jde to…přišel bych sice o detaily na bocích (stejně nejsou v kabině vidět), ale proč bych to dělal?

uchycení ovládacích kol vyvážení a podvozku na levé bočnici:….další ufff…je řešeno tak, že jej tvoří 1mm dlouhá tyčka, kterou už jenom nalepit na bočnici (proč není odlita dohromady s bočnicí?) je  jen  triviální přijímací zkouškou na to, co bude následovat. Na tuto tyčku máme nalepit 2 kola, 2 řetězy a uchycení z plechu…user unfriendly - uživatelsky nepřívětivé...„plastové“ řešení této partie osobně považuji za mnohem lepší

- ad bočnice – nepochopil jsem tyčky (osvětlení nebo madla nouzového otevření kabiny?) na bočnicích – prostě jsem je ulomil  - stejně by k tomu došlo při další manipulaci. Jestli jsem správně četl návod, tak na plastových dílech máme nechat  rantl kabiny na horní straně (ještěže jsem madla odlomil:-). Skalpelem jsem tedy zevnitř vybrousil boky trupu do tenka tak, aby resinové bočnice zapadly zespodu do osazení. (viz foto)

-ad průhledná trubka na pravé straně kabiny –na resinové bočnici je naznačena tak nějak polovičatě, kdo o ní ví, tak ji tam najde, kdo o ní neví, tak ji přehlédne  – váhal jsem co s tím –ta plastová průhledná ve stavebnici je dobrá vychytávka,  tak jsem ji použil,  přestože je silná a díky různým vystupujícím panelům na bočnici bohužel vyčnívá do kabiny až moc.

- motor a jeho zástavba –připadá mi, že motor spolu se zástavbou byl dělaný bez ohledu na model, do kterého se má instalovat. Chybí mi jakékoli osazení jak motorové přepážky, tak lože kulometů před kabinou. Obojí se zdá být i menší než trup, takže vznikají nepěkné přechody mezi plastem a resiny, které se musí tmelit –very very uživatelsky nepřívětivé.  V návodu jsou i překlepy- zvláště ten R53 za R54 je zavádějící –má to být opačně, ale než na to přijdete, tak Edům pošlete pár nadávek

Jak se celé usazení  povedlo zjistíte až když nalepíte křídlo a zespodu se podíváte na otvory na vypadávání nábojnic…měly by na sebe pasovat.

- výfuky jsou každý zvlášť –nevím jestli se chtěli u Eduardů chlubit vyšším počtem dílů, ale každopádně se vydali cestou největšího odporu, protože srovnat výfuky do zákrytu je nadlidský úkol a přiznám se, že jsem jej nezvládl

některé z osazení na dílech jsem musel zmenšovat nebo dokonce odstranit, protože do výřezů prostě nesedly, ale jinak resiny do sebe pasují vcelku velmi dobře. Co jsem ale nechal „na potom“ jsou dráty z plechů, některé při nejlepší představivosti nevím odkud kam dát (ukázka viz foto)

Další doplnění o kabely a dráty dle návodu je individuální, takže asi tak…možná se bude zdát výčet nesnází při stavbě až moc dlouhý, ale vcelku to není takové jak to vypadá napsanés19

P.S.

Na závěr si dovolím osobní zamyšlení nad tím,  jak je vůbec možné, že se tak pěkný model potýká s chybami, které se už jednou STALY:

Nejdříve citace z posledního Eduardího infa s konstruktérem modelu, jinak doporučuji přečíst celé:

Stando, sleduješ diskuse o Bf 109G-6 na Facebooku a diskusních fórech?

Zatím jenom ty příspěvky, na které jsem upozor­něn od kolegů. Více je budu sledovat po vydání modelu.

Už teď začíná být rušno. Všiml sis debaty o chybném nýtování v zadní části trupu?

Nevšiml. Ale vím o tom, probírali jsme to a opravili.

Měříte celé letadlo, všechny rozměry? Děláte si vlastní výkres?

Měříme řezy, úhly a dílčí rozměry, na které pak pasujeme různé veřejně dostupné výkresy. Po nedávných zkušenostech se nevyhneme ani pře­měření celkových rozměrů.

A jak vám to vychází?

za částmi, na které jsem se zaměřil, si stojím. Myslím, že ty vyšly výborně. Horší je to s pa­sážemi, kterým jsem se na skutečném letadle nevěnoval. Ty se už vypočítávají poměrově vůči fotografii či výkresu.

Není právě tady ten zakopanej pes? Jak je možné, že se konstruktér nezajímá o kritiku, že dokonce zapomene na kritiku, která byla na jeho minulý model a udělá tu samou chybu znova? Jak je možné, že jsou na skutečném letadle pasáže, kterým se nevěnoval?…jak je možné, že teprve až „…po nedávných zkušenostech“ začne měřit i celkové rozměry? Jak je vůbec možné, že když má Eduard 100 a více zaměstnanců, že tam není nikdo, kdo si pamatuje minulou kritiku a neřekne hned –hele není to (ZASE!) blbě?…

Až doteďka jsem si myslel, že pokud konstruktér modelu není rovnou modelářem, tak k němu má alespoň velmi blízko a dokáže do své práce vnést nejen svoje znalosti potřebné ke konstrukci, ale, a to především,  nadšení  a zájem o věc nad rámec práce s PC. Cizím slovem se tomu říká enthuziasmus a bez něho nejde nic dělat pořádně …ať se na mě pan konstruktér Standa nezlobí (nezlobí, on to totiž nečtes1), ale vypadá to, že pracuje z domova nebo tak nějak ututlaně - nejenže průběžně asi nepředkládá nadřízenému své výtvory ke kontrole, tak třeba ani nekonzultuje o modelu s kolegy ve firmě, protože jinak by společně přišli na ty nýty na trupu, na tu nesmyslnou trubku  na podvozku, na rozměry a kdyby byl modelář, tak by se ještě podíval na konkurenční model a třeba by přišel i na další a další věci,  které by šly napravit nebo udělat ještě lépe...(další, ale to už je až hnusná varianta, kterou bych panu Šulcovi nezáviděl, je ta, že kolegové o chybách dávno věděli, ale nechali v tom Standu „vymáchat“ a „pořádně si to vyžrat“…) Ale třeba je to úplně jinak, jen já to "nevidím v širších souvislostech"s4