Jardo, Herr Furt mu stál se nerad fotil, ale můžeš ho nakreslit.
Já se podle té jedné nejasné fotky pokusil zrekonstruovat pravděpodobnou podobu Avie v 1/72.

Jardo pokud se v archlivu najde i fotka Uda, tak sem dám (fit)test jeho figurky :-)

Libore, já bych to tipnul na pořádnýho špeka.....

Na to, že od apríla máme docela daleko, tak pěkný. Model taky hezkej.

Ta Avie by asi někomu musela chybět.

Měl jen tři Bernardy 11', co bylo po nich ale nevím

J.G.: To bylo asi pěkné zobání, co jste si dal... Nemohl jste při stavbě najít spodní křídlo?

Když je ta okurková sezona, tak něco z historie: Nedávno jsem měl sraz s kamarádem z vojny v Kynšperku nad Ohří, což není až tak důležité jako vyprávění jeho otce se všemi nepřesnostmi, ale i s překvapivými detaily, které se povídají v Chebu (jeho otec tam bydlí) u piva...jak jsem slyšel, tak píšu: Je velmi málo známou skutečností, že naše slavná Avia B - 534 byla amatérsky upravena do podoby hornoplošníku, a i když nikdy nevzlétla, tak tato podoba je ta nejzajímavější v její kariéře (nikoli Bk.534).

Neměla žádné oficiální označení, pro tvůrce a jeho okolí to byl “das tschechisch flugzeuge”, já ji v dalším textu budu nazývat Avia jako ten starý pán.

O důvodech, proč se o této Avii nikdy nepsalo, se musíme vrátit do pohnutých dnů mnichovské zrady, kdy naše pohraničí opustily tisíce československých civilistů a spolu s nimi samozřejmě i vojenské posádky nacházející se na odstoupeném území.

Cheb, tehdy Eger, byl dějištěm nešťastné životní epizody dvou mladých lidí, která dokázala zapříčinit mlčení oficiálních míst, a proto tento příběh žije jen mezi zdmi jedné chebské hospody.

Zkráceně řečeno, v Chebu sloužící příslušník čs. letectva se zamiloval do dcery místního henlajnovce, v zimě truhláře, v létě zemědělce, hudebníka, vynálezce, odborníka na  hřbitovní kvítí a především zarytého nacisty Uda Furtmustaala. Jeho krásná dcera Ulrike o otcovy rasistické vize evidentně nestála, proto láska mladého letce k ní byla z její strany opětována a to tak vřele, až Ulrike přišla do jiného stavu. Již v předmnichovské době ještě relativně dobrých vztahů, by mladí neměli na růžích ustláno natož po Mnichovu. Čs. vojsko muselo opustit Eger, ale láska oba milence neopustila.

Zamilovaný a nastálou situací zaskočený mladý pilot se rozhodl ke kroku, který se jen díky shodě politických zákulisních kliček nestal dezercí. Při jednom cvičném letu se odhodlal, že svoji Ulrike navštíví a vše chlapsky vyřeší. Přistál přímo na louce u  Furtmustaalova statku, ale přistání, natož setkání s jejím otcem dopadlo velmi špatně. Při přistání se Avie zabořila levým kolem do rozměrného statkářova krechtu a zlomilo se levé dolní křídlo.  Udo Furtmustaal by nejraději pilota na místě zabil ani ne tak proto, že Ulrike je v jiném stavu, ale především s kým. To on, vážený henlajnovec egerského okrsku, nemohl dopustit, aby se těhotenství jeho dcery s nějakým tschechische hundem provalilo v místní Sudetendeutsche Partei, kde byl předsedou. Nemohl tedy českého pilota jen tak udat, protože by hodně riskoval, kdyby se pilot do protokolu přiznal k pravé příčině přistání.

Český pilot také nemohl s pravdou ven, protože jeho výlet byl nejvyšším stupněm letecké nekázně, z jistého úhlu pohledu by se toto mohlo klidně překvalifikovat i na dezerci se zavlečením letadla do ciziny. Oba muži, jakkoli byly jejich neshody nepřekonatelné, se tedy museli nějak dohodnout. Dohodli se tak, že čs.lajtnant na Ulriku zapomene a již se ji nikdy nepokusí  kontaktovat a on, der Herr Furtmustaal,  se ze své funkce postará o to, že německá strana pošle na velitelství čs. letectva oficiální vyjádření o nehodě Avie na sudetoněmeckém území z důvodu ztráty orientace pilota a následném zničení letounu. Dalo se totiž předpokládat, že česká strana v čase napjatých vztahů s Německem nebude chtít věc nějak pitvat a jitřit již tak narušené vztahy. Pilot se druhý den vrátil rychlíkem rovnou do Prahy a poškozená Avie byla ještě za tmy zatažena do stodoly. Tím stopa po dalších osudech milenců končí a stopa po Avii se stává zajímavější. Jisté je, že poškozené křídlo nešlo opravit a získat nové z Letňan nebylo možné. A protože nastávalo zimní období a Udo v tento čas měnil zemědělství za truhlařinu, rozhodl se Avii opravit sám. Pohnutky k tomuto rozhodnutí neznáme, ale nejspíše zvítězila touha každého z nás: vlastnit letadlo. Odstranil tedy obě spodní křídla i s přechody.a opatřil Avii vzpěrami Jelikož při opravě vzala značná část zbarvení přídě za své, tak přetřel celou příď hliníkovou barvou a ostatní místa s čs. znaky a imatrikulací přetřel šedozeleně a opatřil nezbytnými, i když asi nepředpisovými kříži. Z poválečných vzpomínek jeho nachtvechtra Hanse Waltra  je pouze známo, že takto upravená Avie prý nikdy nevzlétla. Když musel Udo Furtmustaal ke konci války narukovat k domobraně, tak Waltr vystrčil Avii ze stodoly, aby nepřekážela. Nějaký čas byla dána na pospas počasí, než její chátrání ukončil americký hloubkař, který ji rozstřílel ji na kusy. Další informace o osudech zainteresovaných jsou velmi kusé. Udo se prý nešťastně utopil již při výcviku volksturmu a jeho žena i s Ulrike a malou dcerou odjely k příbuzným do Drážďan na Vánoce roku 1944.  Při náletu spojenců na toto město v únoru 1945 patrně zahynuly, protože se již nikdy na statek nevrátily. Trosky Avie byly postupně rozebírány německým obyvatelstvem a než došlo k jejich  poválečnému odsunu z pohraničí, tak nezůstalo z vraku vůbec nic.

Statkářův vechtr se příběhem o “henlajnovském flugzeuge” chlubil po válce v chebských  hospodách, kde je dodnes častým tématem debat pravděpodobnost funkce plynule(!) nastavitelné protahovačky ve tvaru kapky, kterou údajně Udo Furtmustaal speciálně zkonstruoval pro výrobu profilovaných vzpěr. Odsunem H. Waltra v roce 1946 definitivně zmizel poslední přímý svědek podoby Avie B - 534 - 1/2, a na tuto originální úpravu letounu se postupně zapomnělo.

...je známa jen jedna nejasná fotografie hornoplošné Avie, kdy se navíc asi jen  “připletla” do záběru několika Furtmustaalových krav...

...anebo to mohlo být jinak, ale to už asi nikdo nevypátrá...