Připadlo mi to jako básnické dílo.Takže jsem nebyl daleko od pravdy...

Trošku da da k večeru. Jako vzpomínka na PPOTU.

Bože, na čem to jedeš???

To, co Čurila psal v tématu k Vášovce, napsal to neuhlazeně, ale pravdivě, nemohu než souhlasit. A senilitou netrpím. Dříve jsem možná lehce obdivoval ten Tvůj vysněný trans-atlantický demokratický ideál, ale realita posledních třiceti let mne dost vyléčila.

Ona závislost na čemkol, je těžká věc, ale zbavit se možnosti nakoupit kdekoliv je jistým způsobem diktaůra.

Začalo to zákazem obchodu s Ruskem, teď je v modě od nich ani nenakupovat a po aféře Vrbětice, kde se to důkazy jen hemží, budeme ještě rádi, když nám něco málo plynu pošlou přes Northsteram a bratři z Říše nám to málo rádi přeprodají, zajisté levněji!

To jsi napsal ty osobně?

Vojíni nechť se dostaví na prosekturu

S olejem konopným za pět padesát,

Zřez žabce její vlastní žabkou

A pošli ji spát k babce,

Že lže beze studu a hladce

Vlastnímu otci i matce

Tajivše šest kulí

Když luna se sklàní

Kde bloudís má Paní ?

Nechci být vepři

Pite vodu ze vsi,

V koňske stáji

Skrz oslici k

Pravdě se dojít dá

Ale musí být z Idaha.

Česko anglicky chceß

Li říci čtyři, vyslovuj

To hryzni. I v Texasu

Na dýních slizni.

Má li sedmou kuli

Dítko nekrákej jej za uši

Postav jej na potítko

Řekni mu krakonoši.

Když pár plných ňader

Vynořil se z hader

Výtvarný kabinet

Jak se dostat na Mars

Nemaje flašinet ?

Mokrá plína - grenadýns.

Bouucnul se o futra

Zoufaje že v sobè má punc

Nemoderního fotra.

Na Máchově jezeřs

Bobřik leze pres dvéře

Nepropadej panice

Jest to mladá bobřice.

Opakujte pupils po mè

Cesky čislo čtyři

Vyslovujem hryzni

V Libni, řikalo

To kolegyně dcerks

Že nejhezči autobus

Je ctverks.

ŠPIRITUS

ŠPIRITUD

když chlastat

Tak Antabus.

Ze všeho nejhorši jsou agresivní minolovky, šplhající po stěnách co koušou a pak akcelerují na šestikvalt do hyperprostoru. Hrozný je, že se rychle množí. Sněhurky nemaje, jak já ty balíčky skrze zásilkovnu pošlu, jsa v tomto panic ? To mám z Petřinské rozhledny spadnout na hlavu a přitom volat cililink ? Zvláště když teskné tóny houslí naplňují mou duši neustálou sklíčeností. Avšak poslech podcastů, způsobuje invazi. Proti tomu je nejlepší běhat po jedné noze okolo padlého monumentu tyranova, kde triangl čas měří za kvílení koček toulavých, v záři světel tramvaje č.22, naleznuvši smysl jsoucna skze promrzlého papouška, jež o gumovníku sní. Ach ňadra bělostná, dočkám se vás já někdy vy klenoty zralých žen ? Nemluvě o hýždích metres mladičkých, jež v lože panovníkově dlely. Ve vlnách vlasů jak rusalek Vltavských, kvílíci rousnice ve vrbě, kdy major řve jako smrtelně raněný losos. Zahnavší kušníky na horu Vítkov, by za řevu po zadku jeli, sklouznuvší po paletě bosonohé malířky vnadné. Chudáci žebráci s mísou knedlíku švestkových, co do Švýcar emigrovati ráčí, praštivše s rybou doprostřed krup. Všecno marno ach pramarno, rozume, kam ses poděl i s praotcem Čechem a křepčící babičkou, Boženy Pankl. S kloboukem širokým, v ekipáži Nasavrkami pojedeme krokem.

Mr. Thud: Tak už ne "přátelské" státy ale čirý pragmatismus ve vztazích?

Demokracie má mnoho podob a přivlastků. Konzervativní demokracii lze vyložit i jako pravicovou, liberální coby levicovou.

Každý suverenní stát vyhodnocuje rizika, zvláště ta strategicko bezpečnostní a to nejen vůči potencionálním protivníkům ale i spojencům. Viz. USA vs. Turecko a vyloučení Turecka z programu F-35 po nákupu a zprovozněni S-400. Spojenci. Dvě největší armády NATO - ale když Turecko po výzvě ať si vybere, buď JSF nebo S-400 vybere- a ono si vybralo S-400, byl kontrakt na F-35 zrušen. Druhý přiklad budiž Francie vs. Austrálie a ponorky. Zde je to o lepší nabídce, kdy jaderná ponorka lepší dieselelektrické. Francie se může zlobit ale USA daly Aus.  lepši nabídku a krom toho Aus. & UK jsou si blízké nejen jazykově, historicky i kulturně, ale i politicky skrze JV Alžbětu II., jež je královnou obou států. Tohle je taky velmi realpolitické i pragmatické...a strategické, třeba i jen tím, že je snažši komunikace.... netřeba překladu.

.

Thude, demokracie je pouze jedna, jakmile má nějaký přívlastek, potom se nejedná o demokracii, ale o nějaké svinstvo. Druhak je chyba domnívat se, že ten kdo neprovolává slávu západu hledí s optimismem k východu. Jde pouze o realistu, který ví, že neexistuje pouze černá a bílá. No a za třetí - "ono mám nic nepatří", méně vzdělaní lidé tím označují absenci firem, jejich daně plynou do našeho rozpočtu a o jejich směřování nerozhoduje zahraniční akcionář podle potřeb jeho domoviny.

A to co Čurila psal v tématu k Vášovce, napsal to neuhlazeně, ale pravdivě. Podiskutuj o tom s některým ze starších kolegů politologů, ne však z tvého ústavu, s někým nezávislým

Děkuju. Snažím se vždy argumentovat maximálně pravdivě. A i když mne mnohé na současnosti západu štve, nebudu hleděti s optimismem k východu, protože to je - jiný svět. Já jsem přesvědčen, že mnohé, co je dnes vnímáno leckým negativně, je dočasný - a pomíjející jev. A nakonec to odezní a mnozí se probudí s velkou morální kocovinou a jednou se budou budoucí generace podivovati, cože se to na začátku let dvacátých věku jednadvacátého na světě dělo. Ale musíme si zkrátka počkat, jak je ve filmové klasice řečeno "historicky znemožní".

A já uvažuji vesměs v duchu "konzervativní demokracie". Pravá konzervativní demokracie je totiž pro západní, přesněji - ale může to být moje interpretace - trans-atlantická.  Vesměs vycházím - jistě jsem to již psal, z britských konzervativců, amerických republikánů a tradičních hodnot, křesťanství, kdy nejdůležitejší je pro mne lidská svoboda a individuální práva každého jedince, omezená max dle jednoduchého úzu "Svoboda tvé pěsti končí u špičky mého nosu".

A jen se podivuji, jak mnozí leckdy zapoměli, jaké to bylo, kdysi, když tu svoboda nebyla. Je to pro mne nepochopitelný fenomén, vytěsnění... ztráta paměti, šok z demokracie, ostalgie atd. ČR je specifická svým rozvinutým sociálním státem, v míře nebývalé, kdy lidé si až moc zvykli na starající se stát, jsem dalek k tomu býti libertariánem, ale nemám rád ty řeči o Obyčejných lidech, o tom jak nám tu nic nepatří... Každému patří to, co si vybuduje, zdědí, koupí. Kolektivní vlastnictví není v běžné demokratické společnosti jaksi obvyklé a státní majetek rozhodně nezahrnuje všechno co v té či oné zemi stojí.  Státu/národu patří Národní divadlo, národní parky, národní muzeum, Hradčany a vůbec vše, co spadalo do majetku české koruny. Ale nemůže mu patřit všechno, takže ty nářky "ono mám nic nepatří" lze odbýt pravdivým (leč nemilým) a ono vám něco před nástupem "minulého režimu" patřilo?Takže pokud někdo nebyl z továrnické rodiny, sotva se může rozčilovat, že ta či ona fabrika je prodaná, protože na ni neměl samozřejmě nikdy nárok.