Nechci to moc rozpitvávat ale něco trochu zprostředkovaně ….

Výcvik našich pilotů je bohužel ukázkou naší armády, hodnotit dobu před rokem 1989 je těžké a ve výcviku nastal zlom po roce 1968. Naše ČSLA byla ze strany USA hodnocená jako nejlepší z　VS co se týká výcviku.

Bohužel po roce 1968 nastal úpadek a lidi co přišli do armády po tomto datu se pak většinou po roce 1989 podíleli na budováni nové AČR a proto to zaostání ve výcviku.

Stupeň výcviku posádky Mi-17 byl značně za stupněm výcviku třeba pilotu UH-60 a posádky jako celku. Absence výcviku pro létání v　noci, totální absence výcviku palubních techniků na funkci střelce to jenom dokreslila . Stačí si jenom vzpomenout na problémy při narychlo výcviku střelců pro poslední nasazení v　Afganistánu našich Mi-171, to již hraničilo docela s　fraškou o druhu vybrané výzbroje již ani nemluvím Naše posádky létají minimálně od roku 1998 v　mezinárodních misích nad “žhavou půdou” ale nikdo se neobtěžoval s　 vycvičením střelců. Bohužel pro GŠ bylo důležitější si nechat tisknout slipy a kupovat lyže za peníze sponzorů než dohlédnout na co nejkvalitnější výcvik. Další mise jako třeba SAR v　podmínkách třeba vyzvednutí sestřeleného pilota z　území nepřítele se necvičí vůbec a to ani ve spolupráci s　další částí našeho letectva, jedná se přitom o jeden ze základních výcviků každého moderního letectva.

Nepochopím to je to jako by jste měli auto ale uměli by jste řadit jenom na 1 a 2 stupeň a jezdit jenom v　létě.