no az se zase oběví sučko na kramech tak si bude nekdo drbat hlavu

Až teď jsem si všimnnul že už jsou tam dva příhozy

štestí, že mám nasysleno dva kousky tolik bych za to opravdu nedal.

Jestli už to tady bylo omlouvám se .

http://aukro.cz/suchoj-su-22-m4-su-17m4-1-48-eduard-i4672234721.html

Nedávno tam byl v podobné relaci SU-25 od Edíků ... Osobně i kdybych to moc chtěl tak to za to opravdu nedám

To Aero je Aero 100. Pozor, A.10 vyrábím jenom já a už jich tedy opravdu moc není... Pokud se do toho nedá Hasegawa nebo Kapelmajstr, kdo ví, kolik budou stát za pár let.

http://aukro.cz/plastova-historicka-stavebnice-letadel-i4697297713.html

letadla Aero A.10C,Morane Saulnie MS 225,Morana Saulier MS 230,Curtiss H.75 A 3 to co je na fotografii

chtít a mít je rozdíl, stejně tak rozdíl mezi "původními" stavebnicemi a x-tými novoedicemi, tam nejde o model jako takový ke slepení ale o sběratelský artikl, stejně jako staré známky, mince a pod. ale jak napsal thud, nikdo znalý to za to (zatím) nedá, a pak jsou ještě modely na které prostě už nejsou formy nebo už je nikdo drahně let nelisoval :) a tam je to otázkou kolik se sejde zájemců, a to se dopředu na aukru ani jinde neví..to je pak ten adrenalin...

Chtít a mít je rozdíl. Dražící za staré "kopro" mohou chtít 800Kč,ale otázka je jestli se najde dražitel ochotný tuto částku dát.. Svého času se strašně, strašně moc sháněla spárka Žabáka (SU-25UBK), kdo ji měl a prodal, dostal hodně peněz, loni ji prodávali Maďaři držící tehdy značku KP, nabušenou resiny, jsem zvědav kolik se jich opravdu prodalo a kolik jich jim zbylo.  Tak ať si tam klidně hodí někdo na KP třeba 1500Kč, nikdo znalý to za to nedá.

el thud to pochopil celkem rychle :) všeho je na světě jen omezené množství a cena se přispůsobuje poptávce, je jen otázkou kdy kde za co a za kolik v kterém čase , a malíři ty jsou ceněni zásadně až po smrti....s29

PS. arabský způsob je dobrý v arábii :) tam maj čas, vodní dýmku, a ropu :), takže si to můžou s přehledem dovolit :)

M.Š (autor Černých Baronů, Drákulova Švagra, Kopyta a Mňouka a spolupracovník Neprakty) kdysi napsal něco ve smyslu že Polák na rozdíl od Čecha myslí prakticky a je schopen prodat i to co by Čech odhodil jako neprodejnou věc.  Já třeba dlouho preferoval arabský způsob prodeje - na(d)sadil jsem cenu a zákazník se mnou musel smlouvat. Problém byl že jsem samozřejmě v důsledku prodělal kalhoty, proto jsem radši nyní uplatnil pravidlo pevné ceny, samozřejmě nižší nežli je obvyklá a přesto jsou ve většině příkladů spokojeny obě strany. To že někdo chce za něco nějakou cenu, neznamená že mu to přece za to někdo dá, a naopak někdy si u něčeho řeknete - to je drahé, to lidé nebudou chtít - počkám až to spadne do slev a ejhle - ono to zmizí rychle a už to třeba nikdy neseženete, nebo jen s obtížemi. To se mi teď stalo s jednou relativně drahou knihou, která je rozebraná a ano dá se sehnat ale se 100% přirážkou...takže cena vylezla do neuvěřitelných výšin ovšem otázka je za kolik se to bude prodávat až to NIKDE nebude.