V Curychu přijde Čech do banky k přepážce VKLADY.

Úředník ho vítá a ptá se kolik si chce uložit.

Čech se opatrně ohlédne, nakloní se blíž a zašeptá: "Tři miliony"

Úředník odpoví: "Ale pane, nemusíte šeptat. Tady ve Švýcarsku se nikdo netydí za to, že je chudej.

Baví se dva angláni v hospodě, jeden druhému říká: čoveče, já ráno naložím svého MANa, jedu do Hamburku, vyložím a druhý den jsem už zpátky doma...

U sousedního stolu sedí starý děda a ten reaguje: to je toho, já jsem naložil, v Hamburku složil a do oběda jsem byl doma...

Chlápek reaguje: to není možné dědo, jaký jste měl kamion?

A děda odpovídá: Lancaster....

Už zítra v Kaufflandu...

"V kupé vlaku jedou: voják, lampasák (hnusný gumák) a matka s dcerou. Vlak vjede do tunelu. Ozve se mlasknutí polibku a pak hrozná facka.
Lampasák si myslí: "Voják si užívá a mě za to fackují."
Matka si myslí: "To mám ale slušně vychovanou dceru."
Dcera si myslí: "Kdyby ten vojak nebyl takové dřevo, tak si mě nemůže splést s matkou."
Voják si myslí: "Až příště vjedeme do tunelu, tak zase mlasknu a střelím mu ještě větší."  ... konec vtipu.

tak, a co jsem zažil: jel jsem příměstským autobusem, byla už tma. V autobuse vzadu hromada mlaďochů. Ze tmy se ozval dívčí hlas "dej pryč tu ruku". chlapecký hlas " dyť už ji tam mám půl hodiny". dívčí hlas "ale to jsem nevěděla, že je tvoje".

Corsair si robí srandu, ale mne sa niečo veľmi podobné stalo.
Mal som požičané firemné BMW a nevedel som, že v ňom je hlasové ovládanie. Niekto ma počas jazdy nahneval a tak som nahlas zakričal presne to isté slovo (P*ča). Vzápätí sa rozblikala prístrojová doska a príjemný ženský hlas mi po anglicky oznámil: Unable to understand. Say a command!

Koupil jsem si ve specializované prodejně automobilů nový Ford F250 Tri-Flex Fuel.

Jezdí na benzin, vodík nebo etanol 85.

Vrátil jsem se do prodejny, kde jsem vůz koupil, s tím, že nemohu uvést rádio do provozu.

Technik mi vysvětlil, že rádio je ovládáno hlasově.

“Nelson” řekl technik směrem k rádiu a z rádia se ozvalo: “Willie, nebo Mandela?”

“Willie” řekl technik a rádio začalo hrát “On the road again”.

Potom technik řekl “Ray Charles” a z rádia zaznělo “Georgia on my mind”.

Spokojeně jsem odjel a během příštích dní jsem si užíval poslechu mé nejoblíbenější hudby, od Beatles až po Beethovena.

Včera odpoledne nějaký pitomec projel křižovatku na červenou a málem mně zramoval.

Ulevil jsem si slovy: “Piča jedna blbá!”

A z rádia se ozvalo:

“Vyslechněte si, v českém překladu, včerejší projev kancléřky Merkelové ve Spolkovém sněmu.”

A už je tu jeden aktuální: Amerika je země neomezených možností!!!  Americký miliardář se bude stěhovat do státního bytu po černošské rodině.

Nevím jak v Praze, ale na severu bývá zvykem, že zaneprázdnění vietnamští rodiče dávají své děti na výchovu a do učení starším paním – říká se jim tety či babičky. Naučí je češtinu, české zvyky a je to oboustranně prospěšné.

Dneska jsem šel městem a starší paní si s malou vietnamskou holčičkou zpívala českou písničku: “Náš Matěj, ten ho má dlouhatej, má na něm bambulu, dráždí s ním Andulu.”

Jsem rád, že tradice českých lidových a sprostonárodních písní nezajde a bude žít dál!

Tak taky jeden ministerský přidám

Jaskovi děkuji za reakci a proto ještě jeden podobný. Já si myslím, že Ježíš a třeba i Jan Hus byli proti pámbíčkářské zaprděnosti a zrovna jim by se tyto fóry líbily:

Tři muži zemřeli a přišli k nebeské bráně. Svatý Petr je vítá se slovy: Vítejte synové, ale v nebi musí být pořádek, tak se mi ohlaste podle vaší víry či konfese.

První říká: "Jájsem budhista".  Petr na to - tak jdi touhle chodbou rovně a vejdi do dveří číslo 14. Ale prosím Tě, kolem čísla 3 jdi úplně potichu.

Druhý říká: "Já jsem muslim". A který přesně, ptá se Petr. Šiíta, říká ten chlap. Tak dobře, ty jdi touto chodbou do čísla 12. A prosím, kolem dveří číslo 3 jdi úplně potichu.

Třetí chlap praví: "Já jsem žid". No dobře, tak ty jdi tou chodbou do čísla 7. A prosím kolem čísla 3 jdi úplně potichu. A proč mám jít kolem trojky potichu? Protože ve trojce jsou katolíci. Oni si myslí, že v nebi mohou být jenom oni a já jim nechci kazit radost.

Omlouvám se za interpunkci. Kdybych ji dodržoval přesně, bylo by to hrozně roztahané.

HH