Spitfiry nesoucí sudy doručovaly pivo vojákům na frontě

Jen pár dnů po vylodění spojenců v Normandii při operaci D-Day, když se ve zkoušené oblasti usadil prach... a žár, probudila se u britských chlapů v první linii žízeň. Mladí muži, kteří přežili brutální vylodění a prodrali se několik dalších mil do vnitrozemí, nalezli zde otrávenou vodu a na pití jen slabý cider. Všichni si přáli napít se sklenice dobrého piva. Potřebovali pivo a každý, kdo zná mladé muže, ví, že si najdou způsob jak se k pivu dostat a je jim jedno, jestli legálně nebo poruší nějaké nařízení.
Když o tomto problému od korespondenta agentury Reuters v Londýně uslyšeli, pivovar the Henty and Constable nabídl pro britské jednotky ve Francii pivo zdarma. Do akce se zapojili muži, kterým se říkalo “sourcers” - poskytovatelé. Byli často zapojeni do černého obchodu a byli i schopni vymyslet způsob, jak dostat pivo k vojákům.
Brzy byli do pašování piva zapojeni dobrovolníci z řad pilotů RAF. Horkou párou byly vyčištěny přídavné nádrže a pivovar je naplnil pivem. Rychle vystoupali do 15.000 stop a vychladili tak náklad uložený v tancích.
Pilot jednoho z prvních pivních letů dostal rozkaz následovat palbu z križníku Rodney a přistát na malém pruhu země jižně od bombardované oblasti. Spolu s dalšími dvěma piloty, kteří s ním letěli přes Kanál, klesl do výšky 5.000 stop. Později o tom řekl:
“Přivítání z Rodney bylo jen stěží možné nazvat přívětivým, ale ano, byl tam pruh země. Kola vysunout a jde se na to. Tři Spitfiry s devadestátigalonovými přídavnými nádržemi naplněnými studeným pivem.”
Ani tam se však nedočkali radostného přijetí, i když Britové letadla pojíždějící těsně u konce ranveje vítali. Zpoza stromů se vynořil muž a spěchal ke Spitfirům. Ukazoval na kostelní věž a rychle vysvětloval, že po nich celý den střílí němečtí ostřelovači. “Raději odhoďte nádrže a zmizte, dokud je čas“. Tři stroje to tedy udělaly a ve spěchu odtamtud zmizely.
Alternativa k přídavným nádržím dostala i své oficiální označení: Modifikace XXX. Jak se dalo očekávat, nádrže určené pro palivo pokazily pivo pachutí kovu.
Nicméně “erks,” jak se říkalo vojákům, vypili každou kapku. Další z pilotů řekl, že nenáviděl tyhle lety s pivem, protože ho každý na letišti sledoval a nervózně očekával hladké přistání. Pokud špatné přistání zničilo nádrž s pivem, byl zodpovědný pilot opovrhován a vystaven výčitkám až dokud úspěšně nedodal další várku piva.
Podnikavý personál RAF také upravil nosiče bomb u Spitfiru tak, aby mohly pod křídly nosit pivní sudy. Tento krásný stroj se proháněl po nebi se sudy po obou stranách trupu. Podnikavá parta lidí v Sussexu pak šla ještě dál. Přišli s nápadem na vytvoření “pivní bomby”. Dřevěné sudy doplnili o proudnicovitý nos, který jim dal vzhled skutečné bomby.
Zvláště poté, co byly na dobytém území vytvořeny čerpací stanice, nebyly již přídavné nádrže pro boj třeba, a místo toho byly plněny pivem Black Eagle z Westerhamu. Letadla tak nosila “Bitter” na jedné straně a “Mild” na druhé.
Když si těchto operací všimli američané, přidali se, a islandský pilot s upravenými nádržemi na stroji P51 Mustang úspěšně přepravil pivo z Londýna do Francie. Poznamenali k tomu “…ti Britové vědí, jak se chodí do války”. Krátce poté začaly Mustangy také přepravovat pivo k podobně žíznivým klukům z americké armády.
Mimo Spitfirů a Mustangů byly k těmto misím dobré vůle používány i stroje Hawker Typhoon. Piloti se museli cítit jako ti, kdo doručují humanitární pomoc. Často ovšem po dodání zásilky pokračovali ostřelováním nákladních vlaků či bombardováním jedné nebo dvou budov. Pivní bomby byly samozřejmě šetřeny pro britské vojáky.
Přeprava piva byla neoficiálně schválena velitelstvím a pokračovala až do té doby, než se v Británii projevil jeho vážný nedostatek. Poté ovšem byly k podpoře nuceny pivovary nacházející se na cestě spojeneckých vojsk. Pomáhaly od stresu těm, kdo přežili válku, stejně jako vojákům v bitvách druhé války působícím.