Ku..a, keď tí Nemci boli takí dobrí, kto vypálil tisícky dedín (hlavne Poľsko, Bielorusko, Ukrajina, Rusko) a vyzabíjal v nich státisíce a možno milióny civilov ?

A teď to od "vlastenců" a rudých schytáš

To vici: s tím věkem máš smůlu, bude mi 46 let. Za tím, co píši, si stojím, je to psaní na dlouhé lokte, jen zkráceně, za války měla naše rodina velkostatek, kde se ubydlela německá pančéřová jednotka, jejím velitelem byl nějaký důstojník - von - to znamená šlechtic, mí prarodiče na ně vzpomínali jen v dobrém, jedli u jednoho stolu, co snědli, to zaplatili a ještě závdavkem jim dávali masové konzervy a jiný proviant, mého otce, který měl v té době 6 let bral německý voják na projížďku koněm, když jel na hlídku, otec, jako každé malé dítě se zajímal o zbraně, když Němec čistil německý samopal MP38, otec mu  nechtíc strčil prsty do uzávěru, který se zaklapl, němec mu tu ruku obvázal svým obvazem a utěšoval ho, chovali se k nám velice slušně, nadávali naválku a na Hitlera, čemuž se divím, neboť, kdyby je naši udali, tak šli k popravčí četě. Nadávali na válku, vzpomínali na své rodiny a těšili se domu. Jen chtěli válku přežít a vrátit se ke svým rodinám. Takové byly mezi nimi vztahy, a když se blížila fronta a oni se přezkupovali, tak se s nimi naši loučili, dali jim zásoby jídla a mávali za nimi. Mí prarodiče vzpomínali ně jen v dobrém, na rozdíl od těch ruských, opilých, špinavých, smradlavých a věčně opilých hord, kteří kradli, znásilňovali a lidé, hlavně ženy se musely před nimi ukrývat. A ještě jedno, má žena je napůl Němka a napůl Slovenka, její děda byl čistokrevný Němec, bojoval u Waffen SS jako nějaký vyšší důstojník, protože ho, když měl opušťá,k neb dovolenku, tak ho domů do Německé Mohelnice vozil služební Mercedes. Válku přežil, byl asi půl roku v zajetí a pak ho pustili. Já ho bohužel nezažil, neboť zemřel, než jsem se s manželkou seznámil. Byl to údajně velmi slušný a hodný člověk, nerad mluvil o válce, a když, tak na ni nadával a nadával na Hitlera, že německé vojáky zradil u Stalingradu. Bydlím nedaleko Hlučína a Opavy, kde se na všechny muže vztahovala německá branná povinnost a tak jsem měl mnoho příležitostí hovořit s těmi veterány, ať už WH, nebo SS. Znal jsem jednoho, který dokonce bojoval od Romelem v Afrikakorps., také s jedním který bojoval u Waffen SS Totenkopf, který byl velitel tanku Tiger, působil na východní frontě, bohužel asi před 5 lety zemřel. Takže jsem rád, že jsem se s těmi veterány mohl setkat a podat jim ruku a poklábosit. Svým způsobem jsem na to hrdý.

Vojáci všech armád zhrublí válkou a pod vlivem alkoholu se v dobytých - osvobozených městech a vesnicích sápali po ženských. Lhostejno, zda to byla Trója nebo Berlín. Pařížanky a Plzeňačky šly většinou s Joem dobrovolně, zvláště, když jim pak věnoval čokoládu, žvýkačky nebo nylonky. Tyto komodity vojáci maršála Malinovského u Brna postrádali a tak dívčině mohli dát navíc leda ránu pažbou. Podle pamětníků, když měl někdo v domě za války nakvartýrované Němce, chovali se tito k ženám korektně. Snad se taky báli dost přísných testů za hanobení rasy, rozuměj intimních styků s podlidmi. Asi to bylo jiné v okamžiku přechodu fronty. Chování některých svých vojáků si uvědomují i Rusové. Je to např. v seriálu Trestný prapor, kde sovětský voják v čerstvě osvobozeném městě znásilní sovětskou dívku.
Ale dosti už toho. Taky by mě zajímalo zbarvení Knispelova tanku, ať se vrátíme k tématu.

Thůde, nestěžoval si někdy ve slabé chvilce dědeček, že babička byla zamlada až přesmíru náruživá? To by totiž vysvětlovalo některé nejasnosti a možná i podezření...

Thude, paní Květa Fialová, milá to paní a skvělá herečka, by o osvobození ruskými hordami mohla vyprávět... a taky to koneckonců udělala.
V kterém časopise se psalo o jedné moravské vesnici, kterou Rusové odvezli (myslím obyvatelstvo) někam na Sibiř? Čech Němec vsjo ravno....
Já je prostě nemusím.

Vraťte se prosím k tématu: kde se dá najít kamo Knispelova Koenigstigra??

On si asi ten idiot plete WWII s 1968. V 68 skutečnčně byly řešeny sexuální prohřešky prostých vojáků rychle a definitivně.

Aby to nebolo také jednoduché, spomína si niekto na jednu dosť zásadnú scénu z knihy Horalka od Alberta Moraviu?

s39