Neřekl bych, že jsem motor do trupu nalepil moc hluboko, v dílu trupu je tuším zarážka, přesto se mi nepodařilo nasadit vrtuli, protože hřídel čouhající z motoru je krátká. Proto jsem do vrtule vlepil kulatinu abych hřídel nastavil.

Sestavitelnost modelu je velmi dobrá. Teď asi budu muset nějaký ten pátek počkat, jestli někdo udělá aspoň masku na prosklení kokpitu, nechce se mi crcat se s vyřezáváním masky vlastní. A nebo rámování stříknu postupně pruh po pruhu s vymaskováním podél rámů.

Naporcovaný překryt se vsazeným dílem pro kanónovou verzi. Rozhodl jsem se zadní díl ukončení překrytu neměnit za alternativní abych si ušetřil další řezání. Domnívám se, že kanónová verze, pakliže neměla zadní kulomet instalovaný, měla otvor pro zbraň něčím zakrytý, proto jej zakápnu Herkulesem a zabarvím.

Aby se mi podařilo alternativní díl prosklení kabiny nasadit na trup, lafetu pro kanón jsem umístil sem.

Při nasazení přední části motorového krytu zjišťuji, že tvar trupu kopíruje obstojně, jen jej budu muset připasovat o malinko níž, ve spodní a horní části je přeci jen viditelný schod.

Díl CP1 překrytu kabiny vyrobený vcelku je určený pro průzkumnpu verzi.V případě nočního stíhače ho musíme naporcovat na tři díly a střední část nahradit dílem CP5 nebo CP6. Všimněte si disproporce mezi nákresem ve stavebním návodu a jednotlivými díly překrytu. Než do něj říznete dobře zvažte kudy řez vést.

Neodpustím si sem dát ještě detailní pohled na kryty podvozků. Z rámečku se budou dolovat opravdu těžce.

Na fotce níže jsou pro ilustraci vidět díly, které pro nočního stíhače nepoužijeme. Návod se o jejich nepoužití nezmiňuje. Je tam taky přistávací hák a je na vás, jestli ho použijete nebo nahradíte jako já alternativním dílem - záslepkou otvoru pro umístění háku. Noční stíhači asi hák neměly.

Spoj dílů VOP a trupu se bude muset tmelem trochu zarovnat. Všimněte si doprava (z tohoto pohledu) vychýlené pevné části SOP, podobně to měl třeba P-51 Mustang.

Příjemným zjištěním bylo, že se spoj křídlo/trup nebude snad muset zarovnávat tmelem. Díly k sobě šly velice obstojně. Horší to bylo ve spodní partii u přechodu centroplánu do zadní části trupu. Zpočátku jsem nemohl úplně dosadit křídlo a tak jsem musel směrem dozadu seříznout spodní hrany bočnic, pak to tam šlo líp. Na spodním snímku je ještě vidět, že zadní část křídla za okénkem uhýbá doleva. Ve skutečnosti ten úskok není až tak dramatický, vlevo spoj zbrousím a vpravo zarovnám tmelem.