RAF se se zdravotní způsobilostí svých pilotů nikdy moc nepárala:

http://www.aaib.gov.uk/publications/formal_reports/5_2010_g_byxr_and_g_ckht.cfm

Pavle,

kdyby ti to neklaplo "normálně" tak ti doporučuji jak Marek psal-lítat ve dvojím. Sic si nikdy neužiju uplnou volnost letu ale já sem maximálně nadšen když mne instruktor učil prvni starty, okruhy přistáni.......

To že u nás je to tak nejak "svaz Army" přistup máš recht. Nebo aspon ve srovnání s USA či Austrálií.

Ale taktéž držím palce!!!

V každém případu držím palec -

Pavle, jestli mohu, ono to s těmi předpisy není až tak šílené. Jestli i při absenci části ruky chceš létat, jsou jisté možnosti. Sám létám přes nemoc, která by mne mohla vyřadit. Ale při jejím vhodném monitoringu, léčbě, sebekázni a upřímnosti a vstřícném a řešení hledajícím leteckém lékaři to jde. Navíc právě v posledních pár letech se zdravotní předpisy (nyní celo-EASAovské) pro nejjednodušší kategorii LAPL (do 2.5t, 4 osob, nekomerční činnost) posunuly skoro na úroveň řidičáku.

Asi půjde o to, jak na tom jsi s hybností, jakou máš protézu, citlivost a podobně. Každopádně handicap to je, třeba při přistání jsou opravdu potřeba obě ruce. Kontaktuj nějakého leteckého lékaře. Sám bych ti doporučil třeba Davida Melechovského. Probere to s tebou a uvidíš, co a jak půjde.

A ještě jedna věc - podle předpisů musíš mít zdravotní způsobilost na lety sólo / jako velitel. To znamená, že klidně můžeš létat s instruktorem. Jak jen budeš chtít. Můj tchán takhle létal, když už mu zdraví nesloužilo natolik, aby měl medical. A užíval si to.

Pánové, rád bych se na Vás obrátil s následujícím dotaze, mozná spíš tématem k zamyšlení.

Mnozí z Vás mě osobně znáte jako modeláře, nemajícího od narození dolní polovinu levé paže, který však přes svůj handicap úspěšně modelaří a některé jím postavené modely byy prezentovány na stránkách časopisu Novinky (Me 321 Gigant, atd.)

Nebudu ovšem asi jediný modelář, který se ke svému koníčku dostal přes dětský a pubertální sen stát se pilotem. Když jsem se s ním ale někomu svěřil (např. rodičům), v lepším případě mi to bylo rozmlouváno, že to prostě nejde, v horším jsem sklidil i trochu toho výsměchu. Moc mě to samozřejmě trápilo a někdy na prahu puberty stálo i pár probrečených nocí, to nebudu lhát. Nakonec jsem se s tím samozřejmě tak nějak smířil, kompenzaci si našel v modelech a letecké historii, atd. a myslím, že opět v tomto nejsem sám.

O něco později, když jsem začal brát rozum a měl také možnost, mluvit třeba s aeroklubovými piloty jsem se dozvídal, že (prý) např. v Austrálii lidé s takovým handicapem bez problémů létají, ale že u nás se tohle všechno bere pořád ještě tak nějak "po Svazarmovsku", že pořád platí přísné vojenské předpisy podle kterých musí být každý sportovní pilot zdatný pomalu tak, jako kdyby měl "osedlat" nejméně MiG - 21 a že by mě zkrátka v Čechách nepustili ani na Blaník...

O to víc mě zaujala zpráva, která tento týden prošla tiskem o pilotovi dopravního letounu (!) , kterému se přistání uvolnila protéza a onj pak o něco tvrději přistál. Tak by mě jen tak ze zvědavosti zajímalo:

- jestli o tom pilotovi někdo neví něco bližšího, jestli byl třeba už vycvičený a pak teprve o ruku přišel, nebo jestli ji nemá od narození, jako já, jak velká část ruky mu chybí, atd.

- jak je to momentálně u nás, s těmi předpisy a proč to v Anglii jde a tady ne, atd.

Předem díky!