Přesnější popis událestí je otázka přímo na Petra Tesaře, a také ostatní Vaše dotazy jsou pro redakci REVI (již nejsem zaměstnancem, vypomáhám jen externě) a má prvotní odpověď byla, protože jsem zřejmě jediný, kdo z nich čte místní forum pravidelně.

Napište dotaz a žádost o kontakt, nebo předání dotazu na P. Tesaře, přímo na redakci REVI (redakce@revi.cz).

ŠP

Nechápu toto:

http://letectvi.wz.cz/osobnost/manfred/

Poslední souboj

a pak:

http://forum.valka.cz/topic/view/9105/Richthofen-Manfred-von

Manfred von Richthofen během ofenzívy nezahálel. Od poloviny března do 19. dubna zvýšil své skóre z 63. vítězství na 78. Richthofen již v té době létal výhradně na Fokkerech Dr.I. Jeho poslední stroj byl natřen rudou barvou na všech plochách. 20. dubna sestřelil Manfred během tří minut dva Camely a zvýšil tak počet svých vítězství na rovných 80. Toho dne se po přistání hodně oslavovalo a pilo. Richthofen se zdál být šťastný; opět jubilant po tolika měsících.


Následující den byla neděle 21. dubna 1918. Vzduchem plula silná formace více než 20 Fokkerových trojplošníků a Albatrosů D.V od Jasta 11 a Jasta 5. V čele tohoto mohutného útvaru samozřejmě letěl Manfred von Richthofen. Kolem půl jedenácté dopoledne zaregistroval Richthofen dvojici průzkumnýchR.E.8 a dal signál k útoku. Německou formaci však napadla hlídka 15 britských Camelů od 209.squadrony RAF (1. dubna se letecké služby armády a námořnictva RFC a RNAS sloučily v jeden celek pojmenovaný Royal Air Force - Královské vzdušné síly).


Velitelem letky A byl Kanaďan Capt. Arthur Roy Brown, toho času eso s 9. sestřely. V sestavě jeho letky se nacházel i jeho spolužák a přítel Lt. Wilfred Reid May, v té době nováček, jenž právě ukončil pilotní výcvik (na konci války se vracel domů do Kanady jako eso se 13. sestřely). Brown naznačil nezkušenému Mayovi, aby se držel stranou a dal své letce povel k útoku. V příštích několika sekundách se rozpoutala zběsilá vzdušná bitva. Během divokého boje nedočkavý May nevydržel a vyplýtval všechnu munici neúspěšným ostřelováním okolo létajících nepřátel. Po několika málo minutách zamířil se zaseknutými kulomety k vlastním liniím. V tu chvíli si ho všiml Manfred von Richthofen a tušíc snadnou kořist se vrhl za ním.


Brown to zaregistroval a, pospíchaje svému příteli na pomoc, se zavěsil rudému trojplošníku za ocas. Mayzoufale smýkal svým Camelem ze strany na stranu a tak se Richthofenovi, pálícímu dávku za dávkou, nepodařilo zaznamenat žádný zásah. Richthofen neměl ani tušení o Brownovi za svými zády a pronásledujíc Maye se hnal velmi nízko a stále hlouběji do spojeneckého území. Uvědomil si to a pokusil se odpoutat pravou stoupavou zatáčkou. Tento poslední osudný pohyb kormidly byl také možná iniciován zlomením úderníku jednoho kulometu a následným zaseknutím druhého. Právě tehdy se dostal Browndo výhodné pozice a dávkou z kulometů zasáhl kormidla a trup rudého Dreideckera. Trojplošník havaroval na zemi poblíž silnice Corbie - Bray. Rittmeister Manfred Freiherr von Richthofen, nositel řáduPour le Mérite, osmdesátinásobný vítěz ve vzdušném boji, nejúspěšnější německý stíhač, národní hrdina a miláček davů, byl nalezen mrtev v troskách svého letounu.


Ve stejném okamžiku jako Brown stříleli na rudý trojplošník i pozemní kulometčíci australské pěchoty, takže se sešlo hned několik hlášení nárokujících jeho sestřelení. Manfred byl zasažen jedinou střelou, která vnikla do těla levou spodní částí zad, pronikla srdcem a vyšla z těla hrudí. Takové zranění by svým charakterem odpovídalo střelbě ze země. Oficiálně byl ale sestřel přiznán Brownovi jako jeho desáté (a poslední) vzdušné vítězství. Bylo to nejspíš částečně politické rozhodnutí, neboť přemožitelem největšího německého esa se tak stala RAF a vítězství nad obávaným Rudým baronem tak bylo pro nově vzniklé letectvo nesmírně prestižní záležitostí. Je však nutné podotknout, že Brownovi by byl sestřel tak jako tak uznán, bez ohledu na to, kdo skutečně Manfreda zabil.


O den později byl respektovanému nepříteli Brity vystrojen pohřeb se všemi vojenskými poctami. Když byla rakev s Richthofenovým tělem spouštěna do hrobu, kroužila nad hřbitovem britská letadla. Britové pak informovali německou stranu a Richthofenově rodině zaslali přesný popis pohřebního ceremoniálu a fotografii Manfredova hrobu.


24. dubna byla veřejnosti v oficiálním komuniké německého generálního štábu sdělena ta strašlivá zpráva: „Rittmeister Freiherr von Richthofen se nevrátil, když pronásledoval protivníka nad bitevním polem na Sommě. Podle anglické zprávy padl.“

Je mi líto, že nemám ještě ten třetí článek, kde popisoval pilot Albatrosu D.V že viděl Richthofena, jak se řítí za jedním Camelem a je pronásledován druhým Camelem. Nemluvě o jeho přednesu že "on" (richthofen) pomoc nepotřebuje, že to určitě zvládne. Bohužel si na jméno nevzpomenu. Mimo to, v článku více rozebírali i tu oslavu 80 vítězství, kde se o Richthofenovi zmiňovali jako o člověku, který prahne po dalším vítězství a docela i předvídal brzký zdárný závěr války ve prospěch Německa. Jasně, něco udělal alkohol a taky to, že my známe jak to dopadlo a že stočení Němců na Paříž za velké války nebylo dobrou strategií. Ale přesto. V knize člověk nabýval dojmu, že je čím dál více unavený a také si uvědomoval přítomnost smrti. 
Už vůbec jsem ale nepochopil, jak mohl pilot albatrosu nechat Richthofena bez pomoci, když viděl že má za sebou stíhače.

Kniha byla Petrem A. Tesařem zpracována dle dobových (osobních) deníků a korespondence M. Richthofena s rodinou (bratry).

Mám za to, že lepší a důvěryhodnější zdroje již nelze najít a použít...

ŠP

Vincente -  kde a kdy byl ten článek zveřejněn? Kdo se pod něj podepsal?

Mám dotaz pánové. V knize Rudý baron, vydanou redakcí revi v devadesátých letech, Manfred von Richthofen několik krát zmiňuje, že má šílené bolesti hlavy a píše se v této knize i o uzavírání se po bojových letech.

Nedávno jsem však četl článek, pojednávající o posledním týdnu Richthofena, kde dosáhne 80 vítezství a všichni jdou slavit. Popíjejí do pozdní noci a druhý den jej čeká osudný let z kterého se již nevrátí. 

Můj dotaz zní, jak pravdivá je tedy kniha z vydavatelství revi, když člověk nabývá dojmu, že Richthofen ke konci trpěl bolestmi hlavy (způsobeno zraněním z roku 1917), kdy se zavřel ve své kanceláří, stanu.