Odlehčená Mosquita čs. letectva v rámci operaci „Long Infidelity“

V průběhu podzimních měsíců 1943, dostalo Státní Československé Dálkové Bojové Letectvo vítaný přírůstek – výborné britské víceúčelové stroje De Havilland DH 98 „Mosquito“. Do čs. letectva byl zařazen pod označením DeHavilland „Moskyt“. V pražských leteckých závodech probíhala jejich licenční výroba, přičemž zde vzniklo i několikero upravených zkušebních strojů „ověřovacích sérii“. Unikátní byl především noční stíhač dalekého dosahu De Havilland „Moskyt“ – L (lehký). Šlo o odlehčenou verzi, která zredukovanou hlavňovou výbroj – baterie kulometů Browning byla odstraněna, byla naopak přidány samosvorné palivové nádrže díky čemuž měl stroj o 300Km delší dolet. Unikátním řešením bylo, že osádku tvořil pouze pilot, navigátor – radista nebyl potřeba, protože šikovní inženýři v pražském Letovu upravili radarové aparatury tak že je nyní mohl pohodlně obsluhovat jediný člověk. Navíc měly stroje infračervený cílič „Oněgin“, umožňující vizuální vyhledávání cíle i za naprosté tmy, s vypnutým radarem.

První nasazení odlehčených Moskytů v rámci operací „Long Infidelity“ (doslova dlouhé zálety ) probíhalo během přelomu roku 1943 a 1944. Patnáctého ledna 1944 došlo k prvnímu sestřelu, hluboko v hloubi německého území až nad Bádenskem – Würtemberskem. Stroj kapitána Eduarda Prchala zajišťoval ochranu spojeneckých nočních bombardérů a propátrával území třetí říše, neboť bylo více než jasné že německé noční stíhačky se budou postupně stahovat do proudu bombardérů. Spojenečtí noční stíhači tedy nalétávali do jejich předpokládaných tras aby je eliminovali dříve, než se jim podaří najít „proud“ a způsobit bombardérům citelné ztráty. Dálková verze „Moskytu“ se pro tento úkol hodila více než ideálně.

„Přibližně ve 2:15 minut zaregistroval palubní radar Prchalova „Moskytu“ kontakt na sedmé hodině. Pilot stočil stihačku tím směrem a jal se za pomocí IČ cíliče „Oněgin“ pátrati po nepřátelském letounu. Byla velmi temná noc, prakticky bezhvězdná, v noční krajině nebylo žádných orientačních bodů. Najíti kontakt v takovéto temnotě by bez moderních přístrojů bylo prakticky nemožno. Avšak záhy jsem slavil úspěch, neb se na druhé hodině objevila temná silueta neznámého stroje. Nyní když jsem již věděl kde je, ubral jsem plyn a kradmě se přiblížil zezadu ze šesté hodiny, přičemž jsem si jej trochu podlétl abych si jej prohlédl zespodu. Dlouhá zahrocená křídla, krátká tupá „Buldočí“ příď a jediná mohutná směrovka – přede mnou si to šinul nocí Junkers 88, pravděpodobně výšková verse určená právě pro boj s našimi nočními bombardovacími svazy. Tyto stroje byly velmi obávané, neboť mohly operovat ve velkých výškách, výše nežli standardní Junkersy. Nemohl jsem dovoliti aby tento dravec unikl a ohrozil naše kamarády od bombardérů! Ubral jsem plynu, vysunul klapky, zaujal střeleckou pozici a zahájil zteč. V reflexu i „Oněginu“ jsem měl protivníka krásně srovnaného a zarámovaného na ne více než čtyřicet metrů. Provedl jsem ještě mírnou úpravu kursu a stisknul spoušť kanónů. Krátká dávka a z nepřítele létaly kusy konstrukce, a také začal dýmiti. Hned první zásah mu ustřelil směrovku, čímž mi byl vydán na milost a nemilost, jsa neschopen manévrovati. Oblétl jsem jej zprava, a opětovně zaujal střeleckou pozici na cca jedenácté hodině zezhora. Měl jsem jej nyní mírně pod sebou, sklonil jsem tedy příď a vypálil dvě krátké dávky – viděl jsem jak jeho motory BMW vybuchly a jeho křídlo pohltily plameny hitlerovec se naklonil doprava a vzápětí zničehož nic následovaly dvě malé a jedna obrovská exploze aniž bych po protivníkovi vypálil jakoukoliv další ránu - z Junkersu nezbylo prakticky ničeho, jen žalostné zbytky podobné bolidu padající k zemi“. Zbylo mi už velice málo munice, přibližně čtvrtina, tu jsem si schoval ale na cestu zpátky a zamířil jsem zpět na naše území, abych zde byl než se začne pomalu rozednívati a noc se stane světlou. Zpátky jsem doletěl někdy ve 4:30, z kanonu vystřeleno asi 250 ran, jeden Ju-88 jistě zničen, vlastní ztráty – žádné.“

Dlouho se spekulovalo že Eduard Prchala té noci pokořil Ju-188 „Rächer“ který se však pro stíhací úkoly používal spíše sporadicky a žádná jednotka v té oblasti jím nedisponovala. Německé záznamy ukazují že jeho obětí se stal v té době zcela nový noční stíhací Ju-88S patřící I/KG-66. Šlo o letoun Oberleutnanta Fridricha von Graner, nočního esa s patnácti sestřely, majícího podle všeho na svědomí minimálně dva české Wellingtony sestřelené na počátku války. Osádku kromě pilota s modrou krví tvořili i Bordschütze Willi Rausch a radista Karl-Jürgen Braun. Všichni tři zahynuli. Byl to jejich první let na této nové verzi Junkersu, ten byl k jednotce dodán jen den předtím a vypadá to že osádka prováděla v té době kdy se střetla s „Moskytem“ Eduarda Prchal kalibraci palubních systémů. Ztráta letounu s tehdy zcela novým a ne zrovna snadno dostupným vybavením tak zbrzdila časnější nasazení těchto nočních stíhačů a přepadových bombardérů o cca dva měsíce. Do června 1944 sestřelily odlehčené stroje sedm nepřátelských stíhačů, bojové ztráty samy neutrpěly žádné. Jako základ pro tuto variantu sloužilo Mosquito NF. II. Celkem bylo upraveno něco mezi sedmnácti a dvaceti stroji, zde se údaje rozcházejí.

Habešané jaksi nevyhráli... ono se proti tankům a letadlům s pumami plněnými plynem kopím, lukem a šípem a starými předovkami špatně bojuje.

Nevím co by ti o bojeschopnosti řekli Habešané.

Boty jsou důležité. Bosá armáda je nebojeschopná.

Chtěl vybombardovat čs. výrobu bot. Potom by armáda byla nepohyblivá.

V Borovině (část Třebíče) byla velká továrna Baťa(SNAHA), babička mi vykládala že tam kdysi dělávala i paní Olga (Havlová). Takže není vyloučeno že by kdokoliv chtěl bombardovat zrovna Třebíč a G.38 bylo dálkové výletní letadlo. (Konečně by ho moh Revell vydat v reedici.) Ovšem ve válce ho používali jako dálkový transport - zničeno bylo v Řecku by R.A.F....

To dělal oblet vně čs. hranic (Krušné hory, Aš, Šumava)? Se nedivím, že to nestihl za noc...

Letěl přes anšlusovaný Rakousy na Třebíč.

Ten "velkoletoun" startoval z Tempelhofu a spatřen byl u Slavonic? To zakufroval nebo letěl bombardovat Vídeň?

Antimagnetický křižník létající profesora Kamenného ničí Říšské kancléřství v Berlině !

Praha – Berlin 5.května 1939

Pod vedením profesora fysiky Kamenného, přišedvšího z Německa, kde před Hitlerem a jeho záškodnickou bandou jist si nebyl životem, vznikl v jedné z našich továren unikátní stroj, kterýžto nemá žádné jiné letectvo na světě. Stroj tento jest poháněný turbínou reaktivní, kteráž mu uděluje velikou rychlost, dosud nikde nevídanou. Díky znalostem a technologii jíž profesor Kamenný z vděčnosti k republice věnoval, jest tento stroj schopen vyrušiti přitažlivost zemskou. Stroj, nazvaný Jan Žižka je také šišák husitský nebo přilbice žižkova zván, pro svůj tvar jenž jest unikátní. Jde o zařízení velmi utajované, ale můžeme P.T. obecenstvu přiznati, že disponuje zbraněmi nevídanými, jakož jsou vzdušná torpéda, raketové projektily a velkorážné rychlopalné kanony. Jak jistě P.T. obecenstvo zaznamenati ráčilo, byl Berlin v noci napaden a Říšské kancléřství leží zčásti v troskách. Republika nasadila proti Hitlerovi svůj Létající křižník, když oni své „létající torpédoborce“ naproti naši zemi vytrvale posílali. Osádka pod vedením poručíka Antonína Vocelky, splnila svůj úkol dokonale a nasadila proti říšskému kancléřství veškerý svůj potenciál. Díky vysoké rychlosti a obratnosti, jíž se nevyrovná žádný stroj na světě, jakéhokoliv státu, včetně velmocí. Veškeré německé stihače, které byly proti našim borcům vyslány, skončily v plamenech a žalostných troskách, neměly jak na nás ani dostřeliti. Profesor Kamenný daroval našemu těžce zkoušenému národu mocnou zbraň, která záhy donutí agresora jednati o míru a stáhnouti veškeré nároky vůči nám.