Tallboy: děkujeme za příspěvek. Na doplnění bych poznamenal, že Excalibur nemá vrtuli Hamilton Standard. Přidávám i několik fotek kokpitu.

Dokončení stavby se protáhlo více, než bylo původně zamýšleno, ale je hotovo.

Model Mustanga ve verzi P-51D v odznáčkovém měřítku, který přebaluje Eduard asi není třeba dlouze představovat. Snad každý návštěvník dnešního E-Daye má jeden kousek doma. Ti ostatní si mohou Excalibur koupit třeba na Eduardích stránkách nebo si mohou počkat na únor, kdy se chystá přebal se 4 dalšími zajímavými kabáty. Zároveň je k dispozici i leptaná planžeta, která je již v prodeji.

Model samotný neoplývá zrovna velkým počtem dílů. Lepty vylepšují kokpit, který je ve stavebnici tvořen vlastně jen podlážkou a sedačkou. Druhou oblastí, na kterou se lepty zaměřují jsou podvozkové šachty a jejich kryty.

Jestli se rozhodnete stavit P-51D "Excalibur", tak je třeba provést několik úprav, pokud se chcete přiblížit předloze. Ve čtvrtkové limitce na stejné téma se Eduardi omezili na lakonické prohlášení o rozdílnostech v kokpitu bez bližšího upřesnění. Kromě odlišného zbarvení interiéru je nezvětším rozdílem absence opěrky hlavy u sedačky pilota a instalace druhé sedačky v místě původní radiostanice, jak je vidět na následujících fotkách originálu:

V leptané sadě tak byl díl č.1 (tedy vnitřek kokpitu) přebarven z interiérové zelené na světle šedou. Popruhy byly přebarveny z původní světle béžové na tmavě šedou. Sedačka pilota přišla o opěrku hlavy a z plastových destiček byla vytvořena druhá sedačka. Druhé popruhy byly získány z plechů na MiG-15. Výsledek celého snažení vypadal takto:

Po zapracování do modelu vypadal kokpit takto:

Zbývající část stavby lze provést podle návodu. Kryty hlavního podvozku mají být nalepeny v zavřené poloze, ale leptaná sada obsahuje dva díly na vylepšení bočních částí každé šachty, které by tak nebyly vidět a Mustang má na zemi obvykle tyto kryty v otevřené poloze.

Jediné místo vyžadující trochu tmelu je vstup vzduchu do chladiče. Trochu více pozornosti je třeba věnovat sestavení vrtule a dodržení správného a stejného úhlu u všech listů. Není to ale nic nepřekonatelného a zbytek stavby je bez záludností.

Ty se objeví až při finišování, konkrétně aplikaci obtisků. Proti předloze byly vynechány znak výrobce motorů pod jménem Excalibur a registrace pod VOP. Vzhledem k rozměrům těchto znaků a měřítku je to pochopitelné. Pro představu fotka originálu:

Dobrý nápad je možnost vytvoření modré přídě z obtisků nebo svépomocí s doplněním pouze obtiskového meče. Rozložení obtisků v návodu vcelku odpovídá předloze, ale některé linky paneláže jsou jen v návodu a nikoliv na modelu.

Lícování obtisků invazních pruhů bylo poněkud problematické. Nešikovnost autora stavby mohla udělat své, ale minimálně návaznost černého pruhu je na pováženou. Usazení černého pruhu na horní ploše křídla je jasná, protože jeho součástí je i červený "puntík" krytu hrdla nádrže na jeho vnějším okraji. Kulatá krytka je naryta i na modelu, takže umístění je dané. Invazní pruhy na spodní části křídla mají rovněž jasné umístění dané tvarem výřezu pro podvozkové šachty. Problém nastane při vzájemném spárování. Vnitřní černý pruh na spodní straně křídla má totiž pokračovat černým pruhem na horní straně křídla ... a to nejde, protože buď bude navazovat pruh, nebo bude "sedět" červený kryt nádrže. Pasování invazních pruhů na trupu taky není úplně ideální.

Žádný z výše popsaných zádrhelů není nepřekonatelný a nakonec lze získat pěkný model, který se bude vyjímat v každé vitríně.

Plechová sada přidá pár pěkných detailů podvozku i do kabiny:

Autor by se chtěl omluvit za nižší kvalitu fotek modelu pořízených mobilem.

Dále by rád autor vyjádřil poděkování kolegům z IMPS Nymburk za poskytnutí vzorku leptané planžety pro účely článku.