Chybička se vloudila do eduardího návodu. Před stříkáním jsem zamaskoval kabinu přiloženými maskami, přesně podle návodu na str. 15, viz 1. obr. Přestože jsem před tím zhlédl desítky fotografií, nevšiml jsem si, že v návodu nejsou maskovány hrany čelního a bočního zasklení. Zde nejsou kovové sloupky, pouze ohnuté plexisklo. Teprve za plexisklem jsou kovové trubky sloupků, viz 2. obrázek (výřez z obrázku na str. https://www.lakovnavicha.cz/fotoalbum/2016/zlin-z-37-----cmelak-/9.-.html). Chybu jsem odhalil teprve při odmaskování kabiny. Náprava nebyla složitá, barva šla bezezbytku odstranit pouhým oškrábáním párátkem.

Při odmaskování se mi však na několika místech podařilo barvu z rámů kabiny strhnout nebo natrhnout s odstraňovanou maskou. Chyba byla ve větší tloušťce nátěru. Nejdříve jsem rámy nastříkal šedou lihovou Agamou, aby byly z vnitřní strany kabiny šedé. Pak jsem rámy spolu s letadlem stříkal akrylátovou žlutou Agamou (namíchaná Agama 02M na odstín ČSN 6400). Barva namíchaná na stříkání nechtěla šedou na rámech kabiny překrýt a tak jsem to s tloušťkou nátěru přehnal. Opravu štětcem jsem zavrhl. Opravu provedu proužky obtiskového papíru nastříkaného spodní šedou a vrchní žlutou barvou.

Připomínka k bodu 5. Dalším studiem fotek rozmetadla jsem došel k závěru, že délka oblouku leptu je cca správně, zakrývá cca  54° obvodu rozmetadla. Chyba je jen v poloměru leptu. Rovněž díly leptu, představující nosnou konstrukci, neodpovídají skutečnosti.

Další poznatek. Díl z planžety leptů PE22, kryt rozmetadla, zabraňující granulím hnojiva, aby odlétaly nevhodným směrem, je nepoužitelný. Za 1. je malý, ve skutečnosti, alespoň podle fotek, zakrývá cca 1/4 obvodu rozmetadla. Díl PE22 by zakryl cca pouhou 1/10 obvodu rozmetadla.

Za 2. má špatný tvar. Díl PE22 je tvořen částí kruhového mezikruží o vnitřním průměru cca průměru rozmetadla. Pak ale nejde z tohoto plíšku stočit kryt, který je ve skutečnosti výsečí z pláště kužele. Viz obr. Skutečnost pak najdete např. na: https://www.idnes.cz/technet/technika/praskovaci-letadlo-cmelak.A130628_132746_tec_technika_kuz/foto/KUZ4c2c13_06_Z_37_rozmetadlo.jpg

Přidávám ještě další poznatky. Základní díly stavebnice jsem slepil spárovým lepidlem. Vše dokonale sedí, v podstatě by nebylo co tmelit. Menší problém jsem měl u obou modelů se slepením trupu před palubní deskou, zde jsem musel ke stisku použít menší násilí. Při lepení křídla do trupu je třeba ohlídat, aby křídlo plynule navazovalo na trup. Při silnějším stisku se může hrana konce křídla propadnout do trupu o cca o 0,015 mm. Je to zanedbatelné, ale je to znát. Tam kde nedošlo při lepení a po stisknutí k výronu naleptaného plastiku zůstává vlasová spára. Pozor na některé dělící roviny, kde ve skutečnosti musí spára zůstat, např. na vrchu kabiny nad „trucovnou“ nebo na spodku motorového krytu. Zde je v případě výronku potřeby spáru znovu obnovit.

Protože místo surface stříkám model pouze řídkou černou lihovou agamou, abych si nezalil drobné nýtování, musím tyto vlasové spáry tmelit.

Dalším vylepšením interiéru kabiny je dosazení magnetického kompasu. Kompas je ve skutečnosti umístěn (asi přilepen) na čelním štítku kabiny. I já jsem ho na čelní štítek přilepil. Kompas jsem slepil ze dvou dílů, vodorovného, vzadu zaobleného nosiče z plastikové destičky rozměru cca tl. 0,4 x 1,2x1,2 mm a plastikové čiré tyčinky průměr 0,5 mm, délky cca 0,6 mm. Na vnitřní plochu čelního štítku jsem přilepil obdélníček cca 1,2x0,5 mm černé lepenky Na lepenku jsem přilepil kapičkou herkulesu slepený kompas. Lepenka je tam proto, aby nebyla vidět ta kapička herkulesu na čelním štítku.

Jenom malé doplnění. Nedalo mi to a mezistěnu na druhém modelu jsem zbavil předlisovaných "trubek". Odškrábal jsem je a lehce přebrousil. Střední vodorovnou příčku jsem nechal původní, ta není ve skutečnosti trubkou, ale ohýbaným L profilem. Po natření "koženky" jsem na místo odstraněných trubek nalepil trubky nové, předem natřené na šedivo, vytažené z tyčinek plastu. Je to sice trochu pracnější, ale zbavil jsem se pro mě nepříjemné nutnosti vybarvování předlisovaných trubek. Zbylo mi pouze vybarvit střední příčku. Zvlnění koženky, nebo nějaké faldy na ní jsem nakonec nedělal. Na obr. je to mezistěna se sedačkou se světle šedými polštáři.

O své poznatky ze stavby Eduardího Čmeláka se s vámi v tomto tématu podělí kolega Vláďa Menšík.

"Model Čmeláka od fy. Eduard je bezesporu jedním z nejlepších plastikových modelů na našem trhu. Původně jsem si myslel, že model postavím bez úprav přímo z krabičky. Přesto jsem shromáždil řadu fotek různých detailů tohoto letadla, abych se s ním blíže seznámil a pak začal, jako u každého předchozího modelu, přemýšlet, co by se dalo vylepšit. Barevné lepty umožňují postavit poměrně věrnou napodobeninu skutečného kokpitu. Ale i zde je možnost něco vylepšovat. Zadní stěna je tvořena trubkovou konstrukcí, ze strany kotle je na ní připevněna koženková zástěna. Barva této koženky je různá, např. tmavě zelená, podle kolegy Chmelíka u OK-JKA šedohnědá. Sám jsem to neudělal a teď toho lituji, ale doporučuji zadní stěnu sbrousit do roviny, případně na ní vytvořit různé propadliny a faldy nepříliš dokonale napnuté koženky. Pak „koženku“ natřít a poté dolepit již natřené trubky – z rámečku vytažené tyčinky. Bude to věrohodnější a vyhnete se, alespoň pro mě, náročného dodatečného vybarvování trubek šedou barvou a nekonečných oprav přetažené barvy. Sedadlo v modelu je dost zjednodušené. Sedadlo skutečného letounu tvoří opět trubková konstrukce doplněná výpletem. Sedadlo nevisí na zadní stěně, ale opírá se svojí konstrukcí o podlahu. Sedák a horní část opěradla jsou doplněny čalouněnými polštáři. Původně byly asi z tmavočervené koženky, jako čalounění sedačky v „trucovně“ za kotlem, nebo jako je provedena kapsa na mapy. Později byly nahrazeny polštáři textilními. Já jsem zvolil u OK-HJC odstín červenohnědý, u OK-JKA, podle skutečnosti, šedobílý. Mezi polštáři jsem sedačku vyříznul a nahradil „výpletem“ z kovového sítka natřeného světlešedou barvou. Dále jsem sedačku doplnil i podpěrnými trubkami, ale ty nakonec po vlepení kokpitu do trupu nejsou vidět. Protože ramenní popruhy poutacích pásů prochází pod horní trubkou sedačky, odstřihl jsem horní kování a pásy zasunul do škvíry mezi trubku a polštář opěradla. Břišní pásy pilot po odepnutí zpravidla nechává viset na boku sedačky. To by ale krásný lept pásů nebyl skoro vidět, tak jsem je nebale položil na polštář sedáku. Ještě malá poznámka k barevným leptům kokpitu. Boční pulty kabiny mají ve skutečnosti oblé hrany, což se při použití leptů nedá dodržet a jen těžko se ostrá hrana leptů dá zamaskovat. Při běžném pohledu do kabiny modelu se to dá přehlédnout, ale fotografie pak ukáží děsnou skutečnost. Z motoru vystupuje pevná hřídel o průměru 1 mm. Na ní se má nasadit vrtule s dírou průměru 1,1 mm. (měřeno zasunutým vrtákem). Při použití žaluzií vystupuje hřídel necelý 1 mm před žaluzie a vrtule na hřídeli je zcela volná. Pokud to jde, vrtule k modelu nelepím, pouze nasazuji s mírným přesahem. To pro případ nějakého stěhování, vždy je lepší vrtuli sejmout a uchránit ji před poškozením. A tak jsem hřídel (čep) na motoru odříznul a motor provrtal vrtákem průměru 1 mm. Na vrtuli přilepím nový čep a na úplný závěr stavby, před umístěním do expozice, vrtuli nasadím. Navíc mi čep na vrtuli umožní její jednoduché podržení při barvení."

Sedačka má vypletené pouze opěradlo, sedák má pevnou podložku.

http://www.pilotak.cz/letecky-bazar/5356-sedacky-z-37-cmelak/

https://www.gonzoaviation.com/clanok/roman-solarik-z-37-cmelak

Sedačka z druhého modelu a mezistěna s nově dosazenými trubkami. Střední příčku jsem nechal původní, ta není ve skutečnosti trubkou ale ohýbaným L profilem.