Jak jsme kupovali Fairey Rotodyne, ale dopadlo to jako vždycky.

Když se objevily koncem padesátých let v novinových článcích první informace a fotografie Faireye Rotodyne, tak působily jako zjevení z jiného světa. Koncepcí, tvarem ani výkony nebylo na světě nic, co by se s ním mohlo srovnávat. Kolmý start ala vrtulník, rychlost přepravy a únosnost srovnatelná s klasickými dopraváky té doby dělaly z Faireye adepta na první místo v anketě ACME world propeller (u nás se o této anketě vůbec nevědělo, protože i anket se týkalo cca 14 balíčků již přijatých protiamerických sankcí). Všeobecné nadšení jak civilních dopravců, tak složek armád z celého světa se projevilo v objednávkách na tento úžasný stroj, ba i o licencích se jednalo.

Naše armádní a záchranné složky také překvapeně zjistily, že vlastně nemáme stroj, který by byl schopen operovat v nepřístupném terénu a rychle transportovat velké množství raněných a mrtvých.

A tehdy někoho na MNO napadlo, že by se mohlo (tajně samozřejmě) vstoupit do jednání o nákupu 24 kusů Rotodynů s termínem dodání za 10 let. Dle vyjádření předsedy vlády vládnoucí strany jsme ale měli na plnou bojeschopnost armády maximálně 4-6 let. Muselo se tedy spěchat.

Přestože na Hradě seděli komunisté, tak v armádě (která je vždy tak trochu státem ve státě), se i tehdy mohly tvořit různé spolky a vlivné nátlakové skupiny, které byly mimo kontrolu ministerstva obrany a které svým vlivem mohly ovlivňovat dění ve státě. Ovládanými sdělovacími prostředky, různými, na pohled bohulibými aktivitami známých hereckých osobností, propagandou o zákeřném nepříteli, zfalšovanými peněžitými sbírkami, citacemi dopisů těch správně uvědomělých občanů, nálepkováním a dehonestací oponentů, se vytvářelo zdání, že to vše je vlastně vůle lidu. Tak se jakoby dobrovolně a nadšeně občané skládali tu na dělostřeleckou munici pro kdejaký zkorumpovaný stát, tu se kamsi dodávaly rakety, které měly zastrašit, nebo v případě potřeby zasáhnout území agresora - USA. Vláda zcela vážně také občanům tvrdila, že pokud budeme neustále zvyšovat výdaje na zbrojení, tak se budeme mít nejen ekonomicky lépe, ale dokonce zastrašíme USA natolik, že dobrovolně vrátí Aljašku zpět pod ruskou, tehdy sovětskou kontrolu. Stačí prý vytrvat dokud bude potřeba. Protiamerická hysterie nabyla obludných rozměrů nejen v podobě nevinné mandelinky bramborové, ale ani obyčejní sportovci a umělci nesměli vystupovat na našem území a každý americký občan byl již dopředu kolektivně vinen a jeho majetek u nás mu byl zabavován. Měli jsme v tom samozřejmě podporu všech zemí Unie (myšleno Soviet Union) s jejichž pomocí jsme také vedli diplomatické války s každým, kdo nectil ty naše správné demokratické hodnoty. Za tímto účelem armáda školila z vybraných odpudivých osob ještě odpudivější rozvědčíky schopné rozvracet nedemokratický západ všemi prostředky - od obyčejného převlékání kabátů, ochotou podepsat cokoliv až po infiltraci do vedení států. K proniknutí na jejich území se používaly neprůhledně vydávané diplomatické pasy, protože komu ne a komu ano a za jakým účelem nejde vlastně kontrolovat ani dnes -  bo utajenost a z ní plynoucí korupce.

A tak se mohlo stát, že s cinknutými diplomatickými pasy (jinak by se příslušník armády za hranice nedostal) a bez vědomí MNO vycestovala delegace plukovníků v civilu k Faireyovům na obhlídku Rotodyne.

Na místě byly dohodnuty úpravy interiéru na sanitní verzi s vynecháním oken a další menší změny v exteriéru. Ve skutečnosti sanitní verze byla jen zástěrka, protože délka nákladového prostoru odpovídala délce raket středního doletu rozmístěných v koalici států ochotných vyvolat třetí světovou válku - tedy i u nás. Armáda již dopředu počítala s tím, že by se Rotodyne hodil pro transport vojenské techniky a aby někdo viděl skrz velká okna co se právě veze, to nepřipadalo v úvahu.

Peníze byly na stole, dokonce už byla přidělena zastírací imatrikulace OK-MUDR, ale než došlo k podpisu smlouvy, tak se ukázalo, že Rotodyne není až tak skvělý stroj a k jeho zavedení do sériové výroby vůbec nedošlo. Navíc po odhalení nesrovnalostí s  diplomatickými pasy Britové od smlouvy sami ustoupili a delegaci vyhostili.

Celá tato akce byla samozřejmě co nejvíce utajena a jakákoliv zmínka o ní byla  vydávána za dezinformaci. Obrovské huňaté koberce, pod které se všechny aféry na Hradě normálně zametaly, už dávno nestačily a proto byl soudruhem prezidentem zřízen útvar boje proti dezinformacím s příhodným krycím názvem Fall team (čti Foltým) a každý, kdo tzv. dezinformace šířil, byl označen za svini.

A tak je tomu dodnes.

Díky nezměrnému úsilí 150ti zaměstnanců ÚSTR se podařilo najít v archivu "Oddělení výzkumu období 1945-1968" pár fotek z tajné návštěvy v Anglii. Na nich je vidět, že Rotodyne byl na předváděčku opatřen bilou barvou. V Anglii totiž nevěděli, že naše veškerá sanitní technika, jako třeba Škoda 1201 STW (station wagon alias stejšn), byla v barvě krémové s červeným pruhem.

Jediný dostupný barevný film ve Flexaretě jednoho plukovníka byl produktem východoněmeckého Agfa Wolfen předchůdce známého ORWO film. Fotografie z té doby byly malé, proto jsou malé a v mizerné kvalitě i tady (aspoň, že v barvě).