A jé já se opakuju, pardon...

Já jsem četl že jedinou zásadní výhodou MiG 15 byla právě jeho výzbroj. Stačil jeden zásah ze sedmatřicítky a letadlo bylo na odpis. Tuším že to byl Frederick "Boot" Blesse který popisoval že to byl strašidelný pohled vidět prolétávat kolem kabiny 20mm a 37mm granáty. Do MiGu se prý ze Sabru často musel napumpovat celý palebný průměr než šel k zemi, případně ho skrz trysku rovnou do motoru. Pepljajev se vyjadřoval že jejich MiGy se vracely často prostřílený ale byly opravitelné.... A krom toho měla patnáctka pancéřovanou kabinu. Ony čtyři dvacítky byly někdy opravdu výhodnější, viz slavný sestřel MiGu 15 Sea Fury, britský pilot (zapoměl jsem jeho jméno, promiňte) vzpomínal že se mu MiG-15 náhle vynořil před nosem a on - zprvu v šoku - se vzpamatoval, trochu si ho srovnal a pak rychle stisknul spoušť.... Sám přiznával že tento "kill"  byl hlavně o štěstí...  Podobně na tom byl i námořn Grummaní Panther, jeho rychlopalné dvacetimilimetrové kanóny rozšrotovaly cokoliv v dostřelu na maděru.... Je pravda že půlpalcák měl velkou průbojnost (proč se asi používá dodnes) ale byl to pořád jen kulomet. Vždyť námořní bratránek Sabru - Fury (nezaměňovat s pístovou britskou Sea Fury) už kanóny měl.... Zkoušely se i na Sabrech, (projekt Gunwall) ale nakonec z toho sešlo...

Olda2: poměrně nová kniha. Křtila se na letošním CIAF. 

co to je za knihu od Šrámka co zmiňuje "Nick"?, to je nějaká novinka nebo něco staršího?

Zájemcům doporučuhu knížku "By the Skin of My Teeth", Colin Downes. Vzpomínky více-méně řadového pilota, RAF, který ve druhé válce létal operačně Mustangy III a IV, po válce tehdy běžné typy RAF a pak šel na "výměnný pobyt" k USAF do Koreje na F-86. Celkem střízlivě napsané. Sabre si velmi chválil, rozhodně tam nezmiňuje nějaké potíže či velké nedostatky.

V kostce řečeno, výsledné rozdíly mezi MiG-15 a F-86 považuje za minimální, co se výkonů týče, u MiG-15 vyzdvihuje lepší akceleraci, stoupavost a vlastnosti ve velkých výškách, Sabre zase měl navrch u země. Dále u MiG-15 jako nevýhody zmiňuje pomalejší roll-rate (kolem podélné osy), horší ovladatelnost kolem příčné osy a horší vlastnosti při pádu na rychlosti. Navíc (jedná se o původní verzi patnáctky bez hydraulických posilovačů řízení) síly v řízení při vyšších machových číslech se zvětšovaly nad únosnou míru a ztěžovaly pilotáž. Nad M=0,95 začala mít patnácka problémy s ovladatelností, nad 0,98 jít nemohla, zatímco Sabre byl schopen jít přes (indikované) M=1,01. Tudíž pokud se boj odehrával na vyšších rychlostech, případně u země, měl Sabre mírně navrch, pokud šlo o stoupavost a vlastnosti ve velkých výškách a na menších rychlostech, měl mírně navrch zase MiG-15

Ohledně té výzbroje, co popisuje je v souladu s tím, co tu už zaznělo, k tomu přidává, že ve velkých výškách byla účinnost palby půlpalcovými kulomety horší, vyvažovalo se to plně u země, kde souboje mohly probíhat na daleko větších géčkách a menších poloměrech, kde nižší kadence těžší výzbroje MiGu snižovala pravděpodobnost zásahu. A zde zmiňované zaměřovače jednoznačně chválil.

Jelikož to byl Brit, pilot RAF, a tedy přes spojenectví tam byla určitá rivalita, docela mu hodnocení věřím, neměl asi tolik snahy Sabre nějak vynášet do nebes jako amíci.


Pak ještě zmiňuje jednu zajímavost. I on si myslí, že skutečný poměr mezi sestřely MiGů a Sabrů nebyly 15:1, ale spíš 4:1 Dodává však, že rozdíl v úspěšnosti ve proaspěch Sabrů tam ale opravdu byl, způsobený však spíše vycvičeností letců, kdy téměř každý v boji nasazený letec na straně USA byl dobře vycvičený a ostřílený, na straně KLDR to byla spíše výjimka, s výjimkou malého množství Rusů.

Na závěr jednu jeho hořkou poznámku, a to, že většina es v Korejské válce byly vyšší důstojníci, poručíků a nižších šarží bylo minimum. Odhaluje některé věci z pozadí, jak na dog-fighty chodili zkušení pardálové ve snaze mít sestřely MiGu a řadoví letci s nimi chodili jako wingmani, zatímco na běžné úkoly či útoky proti PC se nasazovali téměř výhradně obyčejní "čerti třetí kategorie".

Prodávám, jak jsem koupil, osobně nemám faovrita v ani jednom z obou strojů, protože jim oběma chybí alespoň dvanáct válců do V s42


Colin Downes je jedním z těch autorů, kteří o létání dokážou psát se zápalem a je to ideální čtivo hlavně pro ty, jež zajímají i věci jako technika pilotáže a technika obecně. Četl jsem i vzpomínky pana Šrámka, a považuji je za promrhanou příležitost, letec, s jeho zkušenostmi (od S-199 až po MiG-23BN) by jistě měl o létání co říct, místo toho je můj dojem z celé knihy, že spíš řeší problémy stranických organizací a svůj kariérní postup... škoda

..Chorváti používali Anduly ako bombery keď do kabíny napechovali starý bojler plný TNT a hádzali to na srbské pozície tuším u Vukovaru.Keď som to prvýkrát začul tak mi spadla sánky aj s plombami.Takže hadrák An-2 je mimo para- hrdinom dlhé roky aj hrdinom-válečníkom.

Pro Jirku Brože: proto jsou nejlepší hadraplány typu An-2 Andula. Kule plátnem proletí, škodu nenadělá.s1

Proto také např. Izraelští piloti tvrdili,že by dosáhli stejných úspěchů,i kdyby si s Arabama vyměnili letadla.

z výuky konstrukce letadel.
Poškození, jaké způsobí  uvedená ráže:
7,62mm - proletí skrz potah
12,5mm - trhá potah, poškození velikosti o průměru otvoru 20x20cm
20mm - trhá celou konstrukci, včetně nosníků
37mm - láme hlavní nosné prvky

V souboji stíhač proti stíhači jsou jednoznačně ve výhodě  letouny vyzbrojeny větším počtem zbraní menší ráže.
V boji proti bombardérům mohutně vyzbrojené těžké  stíhačky.
MiG-15 byl navžen pro boj proti B-29 , stíhačem měl být La-15 , lehčeji vyzbrojen 4x 20mm.Jeho nasazení v Korei bylo ale neúspěšné(potřeboval betonovou vzletovou dráhu)  Sabre byl typický stíhač pro dogfight. Jeho výzbroj byla jasně vhodnější pro tento typ boje.
 K zaměřovači A-4 - nevím, co psal pan Gabresky, ale myslím, že to jsou klasické řeči staršího pilota, zvyklého na kuličku a křížek. Kdyby ten zaměřovač byl tak špatný, tak by nebyl používán ještě dvacet let po té na mnoha modernějších strojích. A s trochou jízlivosti- v ruské  modifikaci i na MiG-21F Naopak jsem četl  o pilotech, kteří jej  uměli využít a  velmi si jej pochvalovali.
Poměr 1:9  MiGx Sabre vychází z poměru sil a zkušeností na frontě (US pilot mohl jít na frontu až po 600 nalétaných hodinách na Sabre!!!!) .  Není tomu tak ale u zkušených sovětských pluků, kteří byli jasně vítězní. Ovšem ti si počítali do svého skóre mnohem větší typů a strojů , než US piloti. Proto i mnohem větší počet jejich sestřelů. Bohužel jejich korejští a čínští kolegové nebyli dobří k ničemu jinému než k namalování další hvězdičky na Sabre.
Závěrem to shrnu- důležité je, kdo  v eroplánu sedí, ne v čem sedí. Pokud jsou stroje přibližně stejné , je toto rozhodující