jirka dominec: Já tuhle k sobě secvakl trup a křídla Mirage od Hellera a fakt si dělal "vššššššššum!" a koukal, zda mne u toho nikdo nevidí. Ale teen tvar je prostě - neodolatelný ;-)

A slovo archetypální jsem v tomto případě použil ve smyslu společně sdílených příběhů a symbolů. B.534 je přeci jenom pro našince víc, než (objektivně neúspěšná) dvouplošná stíhačka. Je symbolem, které našince osloví a v cizákovi vzbudí nanejvýš zájem. Velký Karel není jenom Clostermannův tempest, je zároveň symbolem knihy, jež nás v klukovských letech fascinovala a oslovila... Nakonec i za tím "vrrrrrrrr" je ukrytá společná fascinace lidským důmyslem, pokořením gravitace, ladností tvarů... Prostě nejde jen o nějaký zmenšený model. Jde o to, co v nás vyvolává a proč volíme právě ten. Takže tak ;-)

Podobné ako plátno je plastové drevo. 2-3 zimy na doske 30 cm ma fascinujú. Ale ak sa z toho nerobí numerický problém, môže to vyzerať dobre.

Já už dlouho uvažuju o tom jestli je, nebo není dokonalý model (tzv. chrochtací) kýč.

"Úkolem modelu není vytvořit předlohu x-krát zmenšenou, ale vytvořit dojem skutečné předlohy."

Tohle je možná jádro problému. Když to mírně přeženu, pravý dojem je ten, že budu s letadlem v ruce pobíhat a dělat "vrr, vrr".  Určitě to letadlo připomíná víc, než když jen stojí na stole. Tím chci demonstrovat, že dojem je věcí velmi subjektivní.

A když to nepřeženu, asi všichni máme rádi tu jemnou strukturu plátna. Ale když se podíváme na džínovinu (to je nejhrubší látka, kterou mám doma), tak její strukturu vidíme tak z metru. Po zmenšení 1/72 bychom ji měli vidět ze 14 mm. Plátno letadla z 28, ať nežeru.

Stavíme kity jako umělecké dílo nebo muzeální exponát? Můj názor je, že u letadel, jak kdo. Ale mezi figurkáři a diorámáři určitě převládají umělecká díla. Proto stavějí "vikinského válečníka", a ne "Klementa Gottwalda na Staroměstské radnici", (Slánský v RC za příplatek).

speciálně pro jfb: ošklivé letadlo je kupř. Gannet nebo Fireball. Ale o tom tahle diskuse není.

ještě k efektu měřítka: model vidíme prostorově, letadlo dvojrozměrně. (my, co máme dvě oči 10 cm od sebe)

PS: obdivuji lidi, co dokážou používat slovo archetypální. Příležitostně si zjistím, co to znamená.

Co se týče velikosti "viditelných" detailů, je potřeba uvažovat i osvětlení, jeho intenzitu (resp. rozptyl) a směr. I zatmelené nýty, které nelze detekovat ani zblízka, můžou na jinak hladkém lesklém povrchu vytvářet nerovnost, kterou šikmé ostré světlo zviditelní (nemluvím o zvýraznění nýtů, které tzv. špiní, nebo vydroleném tmelu apod.). A na druhou stranu, když se podívám z okna, tak ani na slunci na dvacet metrů na tmavých autech nerozeznám spáry kolem dveří, a že to jsou fuky 5mm.

Úkolem modelu není vytvořit předlohu x-krát zmenšenou, ale vytvořit dojem skutečné předlohy.

Myslím, že to je hlavní myšlenka "španělské" školy. Bohužel to často vede na to, že model opravdu vypadá jako poskládaný z jednotlivých panelů snýtovaných pidinýty, odřený na plech a zasviněný pravým pacifickým korálovým prachem, ale předloze se moc nepodobá (čest výjimkám, někdo opravdu umí).

Mirku, už rozumím kam míříš. Nejsem odborný matematik, abych vysvětlil či dokázal, pravdou je, že průběh funkce arkus tangens, skrze nějž se ta úhlová délka počítá, není lineární a zároveň nejde o konstantu. Skutečně přesné a praktické výsledky dává u větších vzdáleností. Kdyby sis změřil metrovou tyč ze vzdálenosti jeden metr, zabere ti cca 53,130 úhlových stupňů. Ze dvou metrů 28,07° (tedy o trochu víc než polovinu). Nemáš ten dojem? Ještě se k tomu vrátím.

Jinak pozorování tyče z nulové vzdálenosti spočítat nelze (dělení nulou) - to je ovšem ten konkrétní metr (nikoliv metr, jak se ti jeví jako pozorovateli - ovšem z pozice pozorovatele vnímáš i ten model). Každopádně metrová tyč z různých vzdáleností zabírá (bez vlivu ostatních fyzikálních veličin - lom světla atp.):

z 0,1 m....157,38°
z 1 m.........53,130°
z 10 m.........5,7248°
ze 100 m......0,5729°
z 1000 m......0,05729°
z 10 000m....0,005729°

Je jasné, že pro (letecké) modeláře je nejvíc rozhodující právě ta vzdálenost cca do 20 m (k B.534 si přijdu blíž, než k B-29), kde zároveň ta poučka "kolikrát... tolikrát..." selhává nejvíc.

A teď k tomu dojmu - zkus si zapíchnout metr od sebe polovinu špejle a další metr od ní špejli celou. Pak se na ně podívej jedním okem ze vzdálenosti jednoho metru skrz tu poloviční - budeš překvapený, jak moc blízko si velikostně budou! (teď jsem se v zájmu fóra plazil po zemi ;-)) Dvakrát vzdálenější dvakrát větší bude vypadat jen o chloupek menší. (spolehněme se, že platí ten arcus tangens ;-)) Jenže do hry reálně vstupují i další faktory, třeba lom světla, či existence referenčního objektu, s nímž máš reálnou zkušenost - představ si Měsíc vysoko na obloze a při obzoru - vždy ti bude připadat větší při obzoru. Vyfotíš-li ho stejným objektivem jako když byl nad hlavou, zjistíš, že je zde lom málo významný - spíše jej deformuje, ale dojem "velikosti" je způsobený srovnáním s předměty na obzoru. Proto když se našinec ocitne na poušti či ve stepi, má problém s odhadem vzdáleností.

Závěr - ano, stojíš-li metr od letadla a o další metr ustoupíš, zabere v tvém pohledu téměř dvakrát menší úhlovou délku - jeví se tedy téměř dvakrát kratší. To jen tvůj mozek a oko to rychle "opravují" akomodací (vyměníš objektiv) a porovnáním ;-). Uvědomuji si, že z toho vyplývá ta poučka "Kolikrát dál, tolikrát menší" (či "jako kdybychom byli 72 metrů daleko") jako málo použitelná. Pravdou ovšem je, že u 1:144 a hlavně u lodních měřítek už bych ji bral vážně (oko už je na jednotném "nekonečnu" a jak dokázaly výpočty výše, od té stovky metrů dál ten n-násobek platí i ve výpočtu ;-)

Ale opakuju, je to pro mě spíš jen mentální cvičení, reálně to mám jako Arccos napsal tučně a já před tím obsáhle ;-)

Úkolem modelu není vytvořit předlohu x-krát zmenšenou, ale vytvořit dojem skutečné předlohy.

A tomu se podřizuje to, co na modelu má a nemá být. Bude tam toho určitě víc než na zmenšenině nebo na předloze ze vzdálenosti mnoha metrů (třeba těch 72m, to je fuk). Bude tam toho možná dokonce víc než na skutečné předloze (jako stínování). Jen se to nesmí přehánět, což ovšem taky často vídám.

Stando krásný elaborát.... Ale uvádí se, že když se na skutečný stroj i model díváme z metru, tak to odpovídá měřítku. Takže když se na skutečný stroj dívám z metru, tak je 1:1??? A co když k němu přijdu blíž, bude se zvěšovat, takže bude třeba 1,5:1??? A když odstoupím o metr, bude se mi opravdu jevit poloviční??? Mě prostě tahle teorie nesedí, a je to podle mě blbost, snažit se takhle definovat měřítko (dokonce jsem tuto definici četl v nějakém Kubrtově článku), případně viditelnost detailů... :-)

Omlouvám se za obsáhlost textu. Mirek toto téma založil na základě diskuse se mnou, cítím tedy nutnost zaujmout zásadnější stanovisko.

V prvé řadě - beru toto téma obecně spíš jako intelektuální cvičení. Osobně mám kitařinu spíš za záležitost oddychu, jež přináší radost z tvůrčí práce, uklidnění a zapomenutí na ostatní starosti, radost ze sběratelství a ilustraci příběhů strojů a lidí, kteří je užívali či vymýšleli (ta archetypální rovina). Nejzásadnější pro mě je dodržení vzájemných proporcí a charakteristických znaků typu - a samozřejmě i sestavitelnost, byť taková Dubena byla prostě výzva (a ano, "poučen" ABC brousit celou plochu jsem všude probrousil). Povrchové úpravy a barvičky mne přitom baví ze všeho nejméně, neraději mám plánování, jaké to bude, až to udělám a studování oněch příběhů. A tyto "důležité" debaty. Na stranu druhou je pro mě modelařina koníčkem zbytným - svět na ní nestojí.

Úvaha, že 72x zmenšený model odpovídá letadlu přesunutého ze vzdálenosti 1m ze vzdálenosti 72 metrů je v pořádku - pokud na samotný model koukáme ze vzdálenosti 1 metru. Pravdu má ovšem každý, kdo upozorňuje, že model B.534 sledujeme cca z 30 cm (nejoptimálnější je pro zrak prý cca 23-25 cm, nejméně se namáhají svaly oka.). V takovém případě by měla být úhlová velikost cca 1,9°. Jaké reálné vzdálenosti to odpovídá při pozorování reálného stroje? Vyšlo mi cca 21,65 metru.

Druhý bod mé úvahy: jaké detaily rozlišíme u reálného stroje na vzdálenost 21,65 m? Rozlišovací schopnost oka má být 1 úhlová minuta, menší rozměry nám splývají. Vyšlo mi (s velmi hrubým zaokrouhlováním), že z 21,65 metru rozlišíme (nikoliv domyslíme) detaily od cca 6,287mm reálného stroje výše. Neuvažujeme přitom další vlivy (kontrast, osvětlení, fyzikální vlastnosti vzduchu, kouřmo, ospalky, pozorovatelovy dioptrie).

Pokusil jsem se na to jít při kontrolním výpočtu opačně - jak velký detail postřehneme na 1/72 sledovaném ze vzdálenosti 30 cm? Při zachování té úhlové 1' vychází cca 0,0872 mm. což při 72 násobném zvětšení opět odpovídá zhruba 6,28 mm skutečného stroje ze vzdálenosti 21,65 m. Závěr, který mi z toho plyne je, že pro model 1/72 sledovaném z 30 cm nemá smysl snažit se dělat detaily menší než 6,28 mm skutečného stroje.

Zároveň je třeba akceptovat, že detailem je i mezera mezi detaily - mám-li dva 7mm detaily od sebe daleko 5 mm, budou se mi jevit jako jeden 14,5 mm velký prvek. Dva velejemné detaily blízko u sebe tak mohou vyvolat zdání masivního ingotu ve chvíli, kdy koukám do vitríny z jen o malinko větší vzdálenosti než je 30 cm...

Ta krásná čísla však v sobě skrývají veliká ALE - předpokládjí kolmý pohled z určité vzdálenosti. Jenže koukáme-li na model z různých úhlů, jsou některé jeho části blíž a jiné dál - mění se tedy i úhlová velikost reálně stejně velkých detailů (a jejich schopnost být postřehnut - to je ta méně špatná varianta, či splývat, což může být i horší. Jistě se snadněji stane, že budu na model koukat ze vzdálenosti lišící se od optimální vzdálenosti o dvacet čísel, než že si nechtěně couvnu o 20 metrů. Na druhou stranu ovšem - máme mít tedy předepsané vzdálenosti a předpokládané úhly pozorování letadel, potažmo modelů? A máme žádat v rámci totální přesnosti, aby tyto výrobce uváděl na krabici? To je samozřejmě nesmysl.

Vždycky půjde o komplex subjektivních vjemů na straně výrobce, stavitele a jeho publika. Radost může udělat mistrovský veledetailní kousek stejně jako kačenka či upatlaný kus plastiku natřený temperama. Mnou několikrát zmiňovaná kartografie opravdu neřeší jen otázku převodu povrchu koule do roviny mapy. Naopak se docela intenzivně zajímá též o věcnou stránku obsahu a její generalizaci. Které detaily a jak máme znázornit? Jak je zjednodušit aby se nestaly nepřehlednými? Aby nepotlačovaly jinou informaci? Který detail naopak můžeme znázornit neměřítkové, aniž by to mapu znehodnocovalo? Jak pracovat správně s barvami a jejich odstíny? A byly doby, kdy se velmi kladl důraz i na to, aby mapa prostě "vypadala hezky" (trend je, bohužel, spíš negativní - srovnejme si třeba jen školní nástěnné mapy z první republiky až cca 60.let s mapami "malovanými" v digitální éře. Srovnejme národní atlasy z '68 a aktuální Atlas krajin). To jsou otázky, které chtě nechtě řeší většina modelářů.

Mám-li se vrátit k první otázce v tématu: Na otázku co zdůraznit, vypustit, potlačit mám odpověď zhruba tu, že zdůraznit by se měly ty prvky, jež charakterizují letoun jako celek (tvar, proporce hlavních částí konstrukce), následně další, ovšem pro daný typ charakteristické detailní prvky konstrukce stroje projevující se na povrchu (např. ta mezižebra na sop či výztuže náběžných hran u B.534) a v třetí řadě bonbonky typu šití plátna. Detail by měl být vždy detailem, který odhalím a pokochám se, který nenápadně oživí povrch, neměl by však poutat pozornost v prvé řadě, protože tím může narušovat předchozí dvě zásady. Porta a šití na SOP B.534 prostě nemůže být výraznější, než mezižebro, protože takto skutečný stroj nezobrazuje žádná naše zkušenost (fotografie).

K tomu šití pro zajímavost-nevyvozuji z toho nic: Ve 23702 V. Šulc píše: porty na Avii vystupují oproti okolnímu povrchu o 0,05mm, široké jsou 0,4 mm, uzlíky na nich vystupují oproti portě o 0,075mm. Vše je, řekněme, na hranici rozlišení. Co to ale znamená? Uzlík vystupuje oproti okolnímu povrchu celkem o 0,125 mm, což je úhlových cca 1,432' při pozorování z 30cm. Pokud jsem nikde neudělal chybu, při hrubém zaokrouhlování by taková úhlová velikost při pozorování ze vzdálenosti 21,65 m odpovídala na reálném stroji vyvýšení o 9,005 mm nad okolní povrch.

Zaujímavá objektívna odpoveď, ešte že existujú aj maketári medzi modelármi.